PRD s osobákem, vzpurná koza, a další...

PRD

Předminulý víkend jsem místo sobotního kola zařadil běžeckou desítku s libozvučným názvem PRD (pražská relativní desítka) a jak je mým zvykem, zapoměl sem napsat report. Akcička je to pěkná, v pražském parku Hvězda, běží se čtyři okruhy a v každém z nich máte možnost do sebe na občerstvovačce kopnout pivo, za což se vám z výsledného času odečtou 3 minuty. Po doběhu si vás zváží a hmotnost přepočtou na ideální váhu běžce, což je prý 70 kilo. Lidi s váhou kolem 90, co desítku zvládnou za 45min, a lehce do sebe šoupnou 4 piva, hravě trumfnou i nejrychlejší etiopany...:)

Já jsem nic nechtěl riskovat tak jsem se občerstvovačce obloukem vyhýbal. Vědom si svých přehnaných očekávání z podzimu, běžel jsem od začátku tempem kolem 4:05/km a bez zásadnějších obtíží jsem ho udržel až do konce. Výsledný čas 40:52 znamenal zlepšení od prosince o 3/4 minuty, vzhledem k objemům který jsem letos naběhal a naprostý absenci kvality je mi to tak trochu záhadou. Navíc průměrný tepy 165 vypovídají o tom že nějaká rezerva tam ještě asi byla, na podzim sem běhal desítky na 170-173. Relativní čas (mě se započítala jen váha 8kg přes) bych bral, 36:40...:-))

Nic se však nemění na tom že při běhu (no ono ani jindy) nejsem nijak zvlášť fotogenickej a rozhodně nevypadám v pohodě. Poslední fotka vypadá vyloženě nepřirozeně. CO to proboha vyvádim s těma ramenama? Nejen že je držim křečovitě nahoře, ale taky je nějak divně vytáčim do stran. Ach ten muj běh...

Za fotky velké díky Ivče! 

Honza (zombice) dal s přehledem za 40 i se 4 pivníma kouskama, klobouk dolu, já bych to asi vyklopil za prvnim bukem...

log: http://connect.garmin.com/activity/177244554
vysledky: http://www.bonbon.hustej.net/doc/2012_prd.pdf


Vzpurná koza

Anabáze s Transitionem neměla pravděpodobně brát konce. V týdnu po PRDu jsem se sice zaradoval, protože  přišel balík, a po rozbalení jsem vytáhnul fungl nový rám, na němž bylo místo PRO napsáno S-WORKS, tedy rám o třídu vejš, který sedlal i Macca. Radost však neměla dlouhého trvání. Když jsme rám s Martinem osazovali, protahování lanka přesmyku jsme nechali bojácně až na konec. Asi na 35. pokus se lanko prostrčit skutečně podařilo, ale nějak divně drhlo. Po připojení přesmykač reagoval zprvu hodně líně a pak už se nehnul ani v krajních polohách páčky, a to bylo lanko utažené dobře. I po několika dotáhnutích žádný posun k lepšímu. Lanko jsme (dost ztuha) vytáhli a zpátky už ho nedostali. Další snažení raději nepopisuju, přišel bych o těch pár čtenářů co tendle blog má.

Ztratil jsem nervy, posílání balíčků do Anglie není přecejen uplně levná záležitost, tak jsem kolo sbalil a odvez do specializovaného servisu (www.sunsetbike.cz) do Slaného který provádí všechny možné opravy prasklých karbonových rámu a podobné úpravy na který si u nás jentak někdo netroufne. Když už se do rámu má vrtat, ať to provede někdo kdo ví...

Po asi týdnu sem si rám mohl vyzvednout, alternativní řešení využívá díru na SRM kabel a lanko je k přesmyku vedeno z druhé strany, viz foto níže. Přesmykač řadí úplně pohodově, neni třeba žádná velká síla a hlavně už žádné protahování lanka rámem, vše je vedeno bovdenem, takže snad konečně světlo na konci tunelu. Za pět minut dvanáct, za týden je Czechman. Výše uvedený servis můžu s klidným svědomím doporučit.

3D ultrazvuk


Moc se mi toto nechtělo absolvovat, protože z reakcí lidí kteří na tom už byli vím, že to chce poměrně dost štěstí, aby obrázky mrněte nevypadaly (v lepším případě) jako Noční můra z Elm Street. Ale tam kam chodí Gábi na kontroly toto divadýlko nestojí zas tak moc, tak jsme to zkusili. Až na jednu světlou vyjímku, kterou přikládám, bylo vidět vesměs velký kulový...:-)  Nicméně ten druhý obrázek (dámy prominou) vyvrací veškeré zbývající nejistoty...:-))

 

Tak v Pardubicích...

Krušnoman nezklamal...

Jsou závody, kde honíte časy a osobáky, a pak jsou závody, kam si chodíte pro zážitky. Krušnoman patří bezesporu do té druhé kategorie. Nejde ani tak o vzdálenosti, jako spíš o kopcovitý profil tratí a povětrnostní podmínky, poměrně dost ovlivněné nadmořskou výškou 700m a výš. Ten kdo má moc nad počasím v Krušnejch horách si totiž v posledních několika ročnících s účastníky docela zlomyslně zahrává. Tento závod a borce co jej dokončili jsem doposud s respektem sledoval jen z povzdálí. Letos už ale došly výmluvy, taky sem si řikal, kroupy přece nemůžou padat každej rok, tak sem se přihlásil.

 

(c) Honza Herda

Po příjezdu jsme si s Honzou (Herdou) jeli trochu projet začátek cyklistické části, bylo krásně, teploměr v autě ukazoval v době příjezdu 22 stupňů, foukalo jen lehce. Kdyby to tak vydrželo, bylo by fajn, řikal jsem si. Ale předpověď podobnou idylku rozhodně nepotvrzovala. Pak ještě trochu rozkusnout a hurá na start. Pozná mě ještě Miloš, který jel s Advidem na kole když se pokoušel o parakotoul do škarpy, trochu pokecáme, fajn chapík, jen na to že je to jeho druhá sezona běhá líp než já a kolo mu taky sviští moc pěkně. Popřejem si hodně štěstí a jdem na to.

První půlka běhu je víceméně do kopce, druhý kilák i poměrně dost, ale pak za občerstvovačkou to už jde dolu ne tak prudce, tak se dá natáhnout krok. Moc jsem nevěděl co mě čeká, takže první běh dávám opatrněji za 21:58, mám obavy z toho druhýho běhu.

(c) Jakub Tichý

Depo asi pomalý, nějak zas nešly zapnout tretry a na kolo jsem to po loňský zkušenosti na Pilmanovi nechtěl nechávat. Obloha už se trochu zatahovala tak jsem se ještě nasoukal do rukavic (taky to moc nešlo), rukávy hodil do kapsy a vystartoval na kolo.

První okruh jsem měl v plánu napálit, zejména tam kde se dalo předjíždět, abych ve sjezdech, kde mi to fakt lítalo nemusel moc brzdit. Hned v prvním kopci vemu asi 8 lidí a pak se průběžné prokousávám dopředu, na sjezd do Jiřetína se mi podaří dostat před jednu skupinku tak dolu hezky letim a dle předpokladu jim zmizim z dohledu, ona taky ta 70tka na tacháči holt udělá svoje...:-) Ty Zippy teda fakt lítaj. Cestou dolu zaregistruju Honzu jak ukazuje Vabrouchovi suverénně záda tak jen stihnu trochu vyvalit bulvy (po závodě sem se teprv dozvěděl že mu sjelo sedlo až dolu a jel velkou část cyklistiky vestoje než to opravil). Tepy zpočátku kola mezi 150-160, ale pak se to pomalu zklidnilo lehce pod 150 a já první okuh otáčím s průměrem 34,4km/h. Docela pěkný, to jsem ani neplánoval. Ale nohy dobrý, tepy a pocit dobrý, tak nebyl důvod nějak výrazně zpomalovat. Tedy zatím. Další kolo teda furt ještě dost valím a předjíždím, ale jednoho borce do sjezdu už nestihnu tak musím bohužel dost chodit na brzdy, protože v těch zatáčkách je to v provozu i tak trochu o hubu, natož tam předjíždět. Obloha se zatahuje, tak rychle natáhnu rukávy, na mokrý ruce už to pak nepujde. Druhá otočka v Jiřetíně a už trochu poprchává, ale pak to přijde, tak radši založim novej odstavec...:-))

(c) Jakub Tichý

Trochu se před stoupáním nabaštím, kouknu nahoru a temno jak v nějaký jeskyni. Blesky začínaj křižovat oblohu, rány jak z děla. Dole to moc nefouká, ale nahoře to bude maso. Jedu kolem přehrady a zaregistruju že na odbočce se rozsvítily lampy. Ani není divu, že přes tmavý brejle skoro nic nevidim. Tak je do kopce sundám, ale pak se to spustí, nejdřív průtrž jako blázen, během asi 3 minut mám plný tretry vody. Dostávám se nahoru, fučí opravdu pěkně, naštěstí ale docela souvisle, žádný poryvy. Před týdnem sem dal dlouhý kolo v TT dresu a pěkně si připálil ramena, takže velice ocením když se záhy přidaj kroupy. Taková bezplatná akupunktura, akorát bolí to jaxsviňa. Na rovinkách se to snažím nahoře zase trochu rozjet. Daří se, ale začíná být fakt kosa. Sjíždím do Klínů, na otočce mrknu na průměr, 33,3km/h, no pěkně to spadlo. Déšť ale trochu polevil, tak snad do toho pujde zase dupnout a udržím to aspoň na těch plánovanejch 33. Na občerstvovačce křiknu že chci frťana ale všichni se tomu jen smějou, asi netuší že to myslim vážně...:))

(c) CTS

Vydupu to zase nahoru, a právě když si říkám, že poslední sjezd na otočku v Jiřetíně budu muset fakt opatrně, protože silnice (a hlavně občasné díry) pod vodou nejsou skoro vidět, ozve se "psst....pst....pst..." jak se defekt vždycky dostane do styku s vodou. Aaaa sakra, mrknu na přední je OK, ale to už mi drncá zadek a jedu po ráfku. Hezký, guma uplně prázdná asi tak za 2 vteřiny. Stát se mi to ve sjezdu, no radši nedomejšlet. Ve vyměňování duše jsem marnej i doma v teple, natož totál promrzlej ve slejváku, navic v místě kde dost solidně fučí. Klepajícíma rukama to nějak zvládnu, fouknu tam z bombičky trochu, prohmatám a pak tam fouknu všechno. Jak sem zblblej, tak čumim na mokrou ruku která je celá pod jinovatkou a přimrzla mi k bombičce, v mokru se to holt všechno chová trochu jinak. Když se mi podaří ruku odtrhnout (sem tak zmrzlej že to ani nebolí), chci nandat kolo zpátky, jenže nic, kolo dál měkký. S děsivýma myšlenkama našroubovávám druhou (a poslední) bombičku, tentokrát si dam víc bacha a držim jí přes rukavici, ale efekt stejnej, teda jako žádnej.

(c) Aleš Verba (dík moc za fotky a odvoz!)

To je konečná, další duši nemám, ani jak jí nafouknout, tak se sbalím. Jeden hodný fotograf (asi má něco společnýho s Ivanou Loubkovou, protože má na autě Cyklorenova Cvikov a hlásí ji odstupy pronásledovatelek) mě vezme zpátky do startu. Uklidím věci z depa, trochu pofandím, ale uplně se klepu zimou i když mám na sobě všechno oblečení co mám s sebou. Honza dobíhá na krásnym 8. místě. Spouští se zase slejvák, tak si jen rychle skočíme na jídlo, a valíme dom. Auto cestou dolu ukazuje krásných 10 stupňů. Doma zjišťuju že ta vyměněná duše je pěkně škublá, asi sem to tam moc dobře nenarovnal a řízla se o ráfek. V tý zimě bych to ale moc líp nezvládnul i kdybych míň pospíchal. Spíš bych ještě víc zmzrnul...:)

Nějak mi ta moje kratičká sezona nezačíná uplně nejlíp, problémy s achilovkou, těsně před začátkem sezony musím reklamovat rám nového Transitiona, teď defekt hned na prvním závodu. No snad už je to všechno a teď mě čekají jenom samá pozitiva a jistoty. A taky jedna vyhraná sázka...:-)))

Jinak za duben jsem odplaval 20, odjel na kole 1268 a odběhal 153km. Teď byl volnější týden, ještě dám trochu intenzitky, a pak už Czechman.