Protože moje aktuální forma je v současné době na bodu mrazu, můžu Vás potěšit maximálně naším osmikilovým drobínkem Timínkem. Za chvíli mu už budou 4 měsíce, hrozně to letí...
Jinak se mnou teď špatný, na podzim jsem plánoval pár běžeckých závodů, ale nějak to neklaplo, trošku jsem si užíval s vymknutýma kotníkama, nějaký ty virózy a tak. Prostě měsíc stresu (zajídaného), a úplně bez pohybu, mluví za vše. Polovička to zhodnotila včera velmi výstižně slovy: "Seš už tak tlustej že Ti odstávají pejzy."
Jediný zpestření byla kratší dovolená v Jeseníkách koncem října, kde jsme v závěru chytnuli krásnou zimní kalamitu, no nejlíp to shrnou následující fotky...
Takže teď nanovo, téměř z nuly, plány na sezonu 2013 budu muset zredukovat, protože budu na jaře trochu víc hlídat (žena má v červnu státnice) a Mallorca neklapne téměř jistě. Tak asi spíš nějaký běhání, jednu, dvě půlky a nějaký menší akce, uvidíme.
EDIT: Ještě přidávám jednoho Tima a ještě jednu variantu indiánské babičky...:)
Majkův sem-tam-blog
...sportování, trénink, závodění a tak vůbec...:)
18. 11. 2012
14. 8. 2012
Doksyman 2012 - jsem už triatlonista?
Původně mi měla končit letošní sezona po Moraviamanovi, ale jak jsem místo Czechmana marodil, asi na mě byl dost žalostný pohled, tak jsem doma získal povolenku na reparát a Doksyman termínově vyhovoval. Sice po narození Tima, ale na jaře jsem něco odtrénoval, tak mě přece pár probdělých nocí nemohlo rozházet. Na silácký plány jsem prostě expert...:-)
Na Doksymana jsem se těšil. Mělo tam být dost známých, Advid, zombice, quassar, vtt, Miloš, brácha švagra Jirka chtěl taky napoprvé zkusit delší triatlon, a dokonce Michal měl z motorky dohlížet na pravidla. No tam sem prostě nechtěl chybět.
O nějakém ladění předzávodní formy nemohla však být tentokrát řeč. Hlavní "tréninkové" motivy shrnuje několik následujících fotek. Pokud šlo o koupání, tak jedině s Teem v zahradním bazénku, cyklistika se skládala převážně z jízdy na nákup, nebo na krmení kachniček na MTB s Teem v dětské sedačce, a občasný trenažér. Běhání pak s Teem na zádech (moc ho to bavilo), někdy s kočárkem a Teem na skejtu a nebo občas v noci sám, to jsem se ale pak hned druhý den ráno samou nevyspalostí dost proklínal. Ve zbylých chvílích si užívám malého Timíka a nebo spím. No prostě jsem měl na vlastní kůži zjistit jak moc je důležitý trénink právě v předzávodním období.
Před startem plavání ještě získám další zkušenost, která mi doteď tak trochu unikala a to že se vyplatí mít nasazené plavecké brýle pod čepičkou, a je pak nižší riziko že je někdo při bitce ve vodě strhne. V 11 se vrháme do mírných vln Mácháče, rozhodně ne takových jako loni. Zpočátku se mi plave dobře, najdu si své místo v plaveckém poli a až na občasný lehčí kontakt to jde. V půlce už se to ale rapidně zhoršuje, zaregistruju že jde přede mě někdo s hodně podobným neoprenem jako má David, ale ukolíbán zkušenostmi předešlými tuto bláznivou myšlenku ignoruju. Otáčíme na poslední bojce, což je zhruba druhá třetina, čas lehce přes 22, no pokud nevytuhnu uplně, mělo by to být 33-34. Nakonec vytuhnu ještě trochu víc, ale ne zas tak uplně :-) takže lezu ven za 34:31. Čas mám od výsledků jiný, protože oficiální časomíra měla koberec až za půlminutovým přeběhem do depa. Nicméně je to tempo dokonce o něco pomalejší než v Otrokovicích na dvojnásobné vzdálenosti, takže zde je vidět jak se na mojí výkonnosti měsíc a půl neplavání podepsal.
V prvním depu mě čeká několik nemilých překvapení. Když tam přibíhám, vidím akorát Davida jak dopíná helmu, a s nechápavým výrazem a slovy "Cos tam vyváděl?" mizí v dáli. Jak co sem tam vyváděl, já plavu furt stejně, otázkou je co to vyvádí on? Plave furt rychleji a rychleji. Hlavou se mi honí zběsilý myšlenky, strhám ze sebe rychle neopren, nasadim ponožky (zas takový teplo neni), helmu, brejle, číslo a jdem po něm. Chytnu kolo a křup... Celý zadní držák se odporoučel k zemi. Nejdřív se ho snažim nějak upevnit, ale jen zjistim že sem urval šrouby a neni jak to upevnit zpátky. Takže to rozeberu, mám tam všechny ty pumpičky, bombičky, duše a lepení pečlivě utažený páskou se suchym zipem a samozřejmě mi to nejde odepnout tak s tim lomcuju, podaří se mi pořezat si prsty takže ze mě začne jěště téct rudá. Rudě taky už i vidim. Nakonec se zadaří, rozloučím se se svýma lahvema s ionťákem, mám tedy jen jednu na řidítkách. Všechno ostatní nějak narvu do dresu, který má naštěstí velký kapsy, a utíkám z depa. Měřilo neskutečných 4:16...
Kolo, moje hlavní zbraň, loni zde osobák za 2:32:10, letos mám novou raketu, o 50% víc najeto, bylo víc kvality, prostě si věřím. Aspoň 2:30, možná i líp? Rozjíždím to na průměr 36, s tim že se uvidí. Davida sjíždím někde mezi první a druhou obrátkou. Pak i Honzu, ten ale vypadá na první pohled pěkně mizerně, zkoušim ho povzbudit a letím dál. První kolo skutečně otáčím s průměrem 36, tak makám dál. Na cyklistickém okruhu je tam v lese jeden rozbitej úsek, protože mám nahuštěno na 8 barů (abych zase nepích) tak si ho patřičně užívám...:) Jsem v půlce a už se moc v pohodě necítím. Davidovi se vzdaluju, ale ne moc, teď to vypadá tak na 4 minuty a to je málo. Druhý okruh točím stále s plánovaným průměrem, ale pěkně mi tuhnou nohy, navíc se dostavuje křeč do levého stehna a musím ubrat. Snažim se víc točit ale nějak mi dochází. Výpadek delších tréninků na kole je znát, poslední delší (2h+) kolo bylo v rámci Moraviamana na Transitionu se přecejen šlape jinak než na MTB s prckem v sedačce...:) Na poslední obrátce na Davida napočítám náskok kolem 7-8 min, no nic moc. Dojíždím do depa s časem 2:31:40, takže zlepšení o závratnou půlminutu, průměr tedy nakonec spadl na 35,6km/h.
Druhé depo naštěstí bez neplánovaných příhod, takže neni moc nad čim se rozepisovat, čas 1:10.
Vybíhám a jde to dobře. Teda na mé poměry, kdy pak výsledný běžecký čas nezřídka začíná dvojkou. První tři kiláky 5min/km, pak to spadne trochu dolu, ale stehno vypadá zatím dobře tak jdu dál. V druhém okruhu se potkám s Jirkou, běžíme chvilku spolu pak ho ale nechám jít dopředu a jdu si svoje tempo. V kopci ho ale zase docvaknu a pak jdu zas dopředu já. Křeč se zase začíná ozývat, ale furt to ještě jde. Nabíhám do 3 okruhu, Ivča povzbuzuje, Michal ale že prej to flákám...:) V pasáži v písku to s nohou už vypadá špatně, doběhnu na občerstvovačku před asfaltkou, nemají bohužel ionťák tak lupnu poslední magnes life, zapiju vodou, čas je furt na hraně pod bájných 5 hodin, tak se modlím aby to vyšlo. Jenže nevyšlo, v kopci se to postupně zhoršuje, a nahoře se noha sekne uplně. Zastavuju, při protahování se ohlídnu, a zelený kompresky (David) furt nikde. Kurňa to přece musim dát. Dobelhám se na poslední občerstvovačku, kde se na mě jedna dobrovolnice soucitně zadívá a radí mi že mám radši zastavit, a protahovat/masírovat, jenže jí se to povidá, jí žádnej démon v zelenejch fuseklích nenahání. Pomalu to rozbíhám a křeč se naštěstí trochu ustupuje. Zrovna se mi vrací lepší nálada, na 5h to sice už moc nevypadá, ale aspoň ... aspoň co... Poslední kontrolní ohlídnutí před odbočkou do kempu Borný a David už se na mě zubí tím svým sebejistým úsměvem, ze kterého je čitelná úleva, protože ví že mě předběhne a já s tím nic nenadělám. Takže si tak lehce procupitá kolem, nabídne mi magneslife kterou odmítám, pač by mi stejně už nepomohla a jde přese mě. Chci ho samozřejmě trochu potrápit ale křeč je hned zpátky. Držím se ho aspoň na dohled, v závěru se mi snad dokonce daří ještě trochu přiblížit (nebo se mi to jen zdá), nicméně výsledek je neoddiskutovatelný, dobíhám se 14s zásekem. Běžecký čas 1:46:50 je zatím můj nejrychlejší v rámci půlky, ale furt je hodně co zlepšovat.
Co je ale nejpodstatnější, daří se mi celkovým časem 4:58:27 pokořit hranici 5hodin, což byl můj původní plán na Czechmana, takže aspoň reparát se povedl na výbornou. Osobák z loňského DM posunut skoro o 16 minut! David zaběhnul za 1:36 a nějaký drobný, což je muj nejlepší čas na samotnej půlmaratonu, takže na běhu mi nadělil přes 10 minut a k tomu neni asi moc co dodat. A taky jsem přišel o svůj mírný náskok po plavání.
Famozně zaběhnul Dan, běh za 1:29 a celkově za 4:45. Miloš 4:50, taky bomba. Těšim se co kluci předvedou na dalších závodech...
A co já teď? Teď už opravdu nic, pokud jde o triatlon. Na podzim asi nějaké kontrolní běžecké závody a příští sezona ještě moc daleko. Tak se všichni mějte a ať vám to zatím lítá!
Propozice: http://ironman.cz/index.php/cz/propozice
Výsledky: http://sportis.cz/csv.php?id=1219&co=vysledky
Záznam plavání: http://connect.garmin.com/activity/209812546
Záznam kola: http://connect.garmin.com/activity/209812550
Záznam běhu: http://connect.garmin.com/activity/209812564
Souhrn z Doksymana 2012:
Svého 3. Doksymana jsem absolvoval trochu neplánovaně. Při plavání bylo hodně znát manko v plaveckém tréninku z poslední doby. Bylo to takové mdlé, ruce bez síly, nicméně vylézám z vody za 34:31, miniaturní zlepšení oproti loňsku. V prvním depu sem při vyndavání kola urval zadní nosič na lahve, a dost tam zmatkoval, čas dost hrozných 4:16. Cyklistika byla v plánu pod 2:30, takže držet průměr nad 36km/h. To se zhruba do 2/3 daří, pak mi ale vytuhnou nohy, poprvé se ozve křeč v levém stehně a plány jsou v háji. Kolo ukončuji za stále docela slušných 2:31:40, ale měl jsem letos na víc. Druhé depo už OK, 1:10. Běh rozbíhám na 5min/km a čekám co se stane. První okruh je bez problému, v druhém mi ale zase začne škubat stehno a musím malinko brzdit. V posledním okruhu se ve stoupání ozve křeč natvrdo a musím zastavit, protahovat, a pak se mi to naštěstí podaří zase rozběhnout. Cílem probíhám s běžeckým časem 1:46:50, a celkový čas tak vychází na parádních 4:58:27. Bájná hranice 5h tedy padla, nutno uznat že i zásluhou perfektního počasí.
Na Doksymana jsem se těšil. Mělo tam být dost známých, Advid, zombice, quassar, vtt, Miloš, brácha švagra Jirka chtěl taky napoprvé zkusit delší triatlon, a dokonce Michal měl z motorky dohlížet na pravidla. No tam sem prostě nechtěl chybět.
O nějakém ladění předzávodní formy nemohla však být tentokrát řeč. Hlavní "tréninkové" motivy shrnuje několik následujících fotek. Pokud šlo o koupání, tak jedině s Teem v zahradním bazénku, cyklistika se skládala převážně z jízdy na nákup, nebo na krmení kachniček na MTB s Teem v dětské sedačce, a občasný trenažér. Běhání pak s Teem na zádech (moc ho to bavilo), někdy s kočárkem a Teem na skejtu a nebo občas v noci sám, to jsem se ale pak hned druhý den ráno samou nevyspalostí dost proklínal. Ve zbylých chvílích si užívám malého Timíka a nebo spím. No prostě jsem měl na vlastní kůži zjistit jak moc je důležitý trénink právě v předzávodním období.
Před startem plavání ještě získám další zkušenost, která mi doteď tak trochu unikala a to že se vyplatí mít nasazené plavecké brýle pod čepičkou, a je pak nižší riziko že je někdo při bitce ve vodě strhne. V 11 se vrháme do mírných vln Mácháče, rozhodně ne takových jako loni. Zpočátku se mi plave dobře, najdu si své místo v plaveckém poli a až na občasný lehčí kontakt to jde. V půlce už se to ale rapidně zhoršuje, zaregistruju že jde přede mě někdo s hodně podobným neoprenem jako má David, ale ukolíbán zkušenostmi předešlými tuto bláznivou myšlenku ignoruju. Otáčíme na poslední bojce, což je zhruba druhá třetina, čas lehce přes 22, no pokud nevytuhnu uplně, mělo by to být 33-34. Nakonec vytuhnu ještě trochu víc, ale ne zas tak uplně :-) takže lezu ven za 34:31. Čas mám od výsledků jiný, protože oficiální časomíra měla koberec až za půlminutovým přeběhem do depa. Nicméně je to tempo dokonce o něco pomalejší než v Otrokovicích na dvojnásobné vzdálenosti, takže zde je vidět jak se na mojí výkonnosti měsíc a půl neplavání podepsal.
© Bike24.cz
V prvním depu mě čeká několik nemilých překvapení. Když tam přibíhám, vidím akorát Davida jak dopíná helmu, a s nechápavým výrazem a slovy "Cos tam vyváděl?" mizí v dáli. Jak co sem tam vyváděl, já plavu furt stejně, otázkou je co to vyvádí on? Plave furt rychleji a rychleji. Hlavou se mi honí zběsilý myšlenky, strhám ze sebe rychle neopren, nasadim ponožky (zas takový teplo neni), helmu, brejle, číslo a jdem po něm. Chytnu kolo a křup... Celý zadní držák se odporoučel k zemi. Nejdřív se ho snažim nějak upevnit, ale jen zjistim že sem urval šrouby a neni jak to upevnit zpátky. Takže to rozeberu, mám tam všechny ty pumpičky, bombičky, duše a lepení pečlivě utažený páskou se suchym zipem a samozřejmě mi to nejde odepnout tak s tim lomcuju, podaří se mi pořezat si prsty takže ze mě začne jěště téct rudá. Rudě taky už i vidim. Nakonec se zadaří, rozloučím se se svýma lahvema s ionťákem, mám tedy jen jednu na řidítkách. Všechno ostatní nějak narvu do dresu, který má naštěstí velký kapsy, a utíkám z depa. Měřilo neskutečných 4:16...
© Bike24.cz
Kolo, moje hlavní zbraň, loni zde osobák za 2:32:10, letos mám novou raketu, o 50% víc najeto, bylo víc kvality, prostě si věřím. Aspoň 2:30, možná i líp? Rozjíždím to na průměr 36, s tim že se uvidí. Davida sjíždím někde mezi první a druhou obrátkou. Pak i Honzu, ten ale vypadá na první pohled pěkně mizerně, zkoušim ho povzbudit a letím dál. První kolo skutečně otáčím s průměrem 36, tak makám dál. Na cyklistickém okruhu je tam v lese jeden rozbitej úsek, protože mám nahuštěno na 8 barů (abych zase nepích) tak si ho patřičně užívám...:) Jsem v půlce a už se moc v pohodě necítím. Davidovi se vzdaluju, ale ne moc, teď to vypadá tak na 4 minuty a to je málo. Druhý okruh točím stále s plánovaným průměrem, ale pěkně mi tuhnou nohy, navíc se dostavuje křeč do levého stehna a musím ubrat. Snažim se víc točit ale nějak mi dochází. Výpadek delších tréninků na kole je znát, poslední delší (2h+) kolo bylo v rámci Moraviamana na Transitionu se přecejen šlape jinak než na MTB s prckem v sedačce...:) Na poslední obrátce na Davida napočítám náskok kolem 7-8 min, no nic moc. Dojíždím do depa s časem 2:31:40, takže zlepšení o závratnou půlminutu, průměr tedy nakonec spadl na 35,6km/h.
© Bike24.cz
Druhé depo naštěstí bez neplánovaných příhod, takže neni moc nad čim se rozepisovat, čas 1:10.
Vybíhám a jde to dobře. Teda na mé poměry, kdy pak výsledný běžecký čas nezřídka začíná dvojkou. První tři kiláky 5min/km, pak to spadne trochu dolu, ale stehno vypadá zatím dobře tak jdu dál. V druhém okruhu se potkám s Jirkou, běžíme chvilku spolu pak ho ale nechám jít dopředu a jdu si svoje tempo. V kopci ho ale zase docvaknu a pak jdu zas dopředu já. Křeč se zase začíná ozývat, ale furt to ještě jde. Nabíhám do 3 okruhu, Ivča povzbuzuje, Michal ale že prej to flákám...:) V pasáži v písku to s nohou už vypadá špatně, doběhnu na občerstvovačku před asfaltkou, nemají bohužel ionťák tak lupnu poslední magnes life, zapiju vodou, čas je furt na hraně pod bájných 5 hodin, tak se modlím aby to vyšlo. Jenže nevyšlo, v kopci se to postupně zhoršuje, a nahoře se noha sekne uplně. Zastavuju, při protahování se ohlídnu, a zelený kompresky (David) furt nikde. Kurňa to přece musim dát. Dobelhám se na poslední občerstvovačku, kde se na mě jedna dobrovolnice soucitně zadívá a radí mi že mám radši zastavit, a protahovat/masírovat, jenže jí se to povidá, jí žádnej démon v zelenejch fuseklích nenahání. Pomalu to rozbíhám a křeč se naštěstí trochu ustupuje. Zrovna se mi vrací lepší nálada, na 5h to sice už moc nevypadá, ale aspoň ... aspoň co... Poslední kontrolní ohlídnutí před odbočkou do kempu Borný a David už se na mě zubí tím svým sebejistým úsměvem, ze kterého je čitelná úleva, protože ví že mě předběhne a já s tím nic nenadělám. Takže si tak lehce procupitá kolem, nabídne mi magneslife kterou odmítám, pač by mi stejně už nepomohla a jde přese mě. Chci ho samozřejmě trochu potrápit ale křeč je hned zpátky. Držím se ho aspoň na dohled, v závěru se mi snad dokonce daří ještě trochu přiblížit (nebo se mi to jen zdá), nicméně výsledek je neoddiskutovatelný, dobíhám se 14s zásekem. Běžecký čas 1:46:50 je zatím můj nejrychlejší v rámci půlky, ale furt je hodně co zlepšovat.
© Bike24.cz
Co je ale nejpodstatnější, daří se mi celkovým časem 4:58:27 pokořit hranici 5hodin, což byl můj původní plán na Czechmana, takže aspoň reparát se povedl na výbornou. Osobák z loňského DM posunut skoro o 16 minut! David zaběhnul za 1:36 a nějaký drobný, což je muj nejlepší čas na samotnej půlmaratonu, takže na běhu mi nadělil přes 10 minut a k tomu neni asi moc co dodat. A taky jsem přišel o svůj mírný náskok po plavání.
Famozně zaběhnul Dan, běh za 1:29 a celkově za 4:45. Miloš 4:50, taky bomba. Těšim se co kluci předvedou na dalších závodech...
A co já teď? Teď už opravdu nic, pokud jde o triatlon. Na podzim asi nějaké kontrolní běžecké závody a příští sezona ještě moc daleko. Tak se všichni mějte a ať vám to zatím lítá!
Propozice: http://ironman.cz/index.php/cz/propozice
Výsledky: http://sportis.cz/csv.php?id=1219&co=vysledky
Záznam plavání: http://connect.garmin.com/activity/209812546
Záznam kola: http://connect.garmin.com/activity/209812550
Záznam běhu: http://connect.garmin.com/activity/209812564
19. 7. 2012
Timotej - další posila do teamu...
Tak se nám dnes v 8:40 narodil Timotej (3,56kg/50cm)...
Na první pohled Vás jistě zaujmou ty velký tlapy, ty se budou při kraulu ještě hodit...:-)
Odkaz na fotogalerii (je tam i krátký video):
25. 6. 2012
Moraviaman 2012 ... :D
Tak nějak zjišťuju že spousta lidí chodí na blogy spíš jen z důvodu zjistit, jak kdo zajel, omrknout fotky, trochu pokecat, či popíchnout pisatele v komentářích a hotovo. Není to nic špatného, času je málo a já to tak často dělám taky. Abych přizpůsobil nabídku poptávce, trochu změním strukturu svých závodních reportů, a na začátek umístim něco jako "executive summary", prostě takový výcuc, a pokud vás budou zajímat detaily (jako třeba kde jsem byl na záchodě a v kolik sem si čistil zuby), můžete se začíst dál, nebo se k tomu vrátit později. Táákže jdeme na to, první pokus.
Tak a teď trochu podrobněji. Netajím se tím, že tento blog často sám využívám jako databanku drobných zkušeností který se později můžou hodit. Takže občas tu najdete na první pohled nepodstatné detaily, někomu se ale i ty můžou hodit. Třeba to že při použití bombičky (v dešti, nebo v upocených rukou) může nezkušenému přimrznout ruka k bombičce. Z Krušnomana jsem se poučil a na tento závod oblepil bombičky izolační páskou. A hodilo se to...:) Zpátky ale k závodu...
Netroufal jsem si jet sám, naštěstí pomoc přislíbil táta, takže o jednu spřízněnou duši, která se v případě potřeby postará o moje věci, navíc. Po zkušenosti ze svého prvního 1/2 ironmana jsem nechtěl nic ponechat náhodě. Vezli jsme Advida, takže o zábavu (a také ubytování 100m od startu, které jsme tím vybártrovali) bylo postaráno. Večer před závodem po rozpravě jsme lehce projeli kola, na plánovaný výklus už jsme se vybodli a šli na kutě. Spal jsem překvapivě dobře a kvalitně.
Ráno jsme nemuseli nijak pospíchat, do depa to bylo asi 3 minuty, naházel jsem do sebe kyblík ovesné Emco kaše zalité horkou vodou z kohoutku a jak chutnala...:) Pak už jen všechno pořádně promazat, narovnat věci do depa, nasoukat se do neoprenu, trochu zapózovat tátovi s foťákem, a v klídku se došourat na start. Proč se stresovat že jo, den bude dlouhej. Voda je fakt teplá, má sice přes 25st., nicméně dle nových pravidel může ještě zafungovat výraznější rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou vody, což skutečně nastalo, takže k mé velké úlevě se plave v neoprenu.
Když nás odstartují, snažím se najít nějaké rozumné tempo. Moc ale nevím jak takové vypadá, protože jsem tolik v kuse ještě neplaval. Opticky to ani nevypadá že by bojky byly nějak extrémně daleko. Pamatuju se jak jsem na Doksymanovi (kde se plaval 1 okruh) nemohl skoro uvěřit že ty bojky jsou opravdu až na druhé straně Mácháče. Jenže zdání klame a jak si tak pádluju rukama a nohy víceméně vlajou za mnou (kraul v mém podání), bojky se nějak nechtěl blížit. První kolo je sice trochu kratší, nicméně i tak je čas 21:32 moc rychlej. Ruce začínají bolet a do dalších 2 okruhů (23:19,23:42) už zpomaluji. Na obrátkách mě popohání táta a Dáša a to je fajn...:) Časy jsou nahoře v souhrnu, tak už je nebudu opakovat.
Vbíhám do depa, jako obvykle mi nečiní problém vysoukat horní část za běhu z neoprenu, ale zasekávám se opět na kotnících. Sešlapu neopren co nejníž nohama, ale pak už musím nohavice prstama přetáhnout přes paty, jde to vždy až tak na 2-3 pokus. Nezapomenu si utřít hlavu před nasazením helmy a brejlí ručníkem, takže na začátku cyklistiky pak i něco vidím. Vybíhám s kolem z depa a jdem na cyklistiku.
Před závodem se mě jistí jedinci snažili nahnat do obnovené sázky o sukýnku s Advidem, ale nedal jsem se. Nevylučuji že ji ještě někdy obnovíme, jen jsem to nechtěl hrotit na vzdálenostech pro mě naprosto neznámých. Nicméně jistá přirozená soutěživost (a taky notná dávka naivity) v plánech které lítají v hlavě přecejen přetrvává, takže úkol na kolo samozřejmě je nahnat na Davida co největší náskok. Doufal jsem že mi přepustil po plavání aspoň 5 minut, jenže ouha, nejen že nás všechny překvapil dobrým plaváním, ale i depo má o něco lepší, takže na první obrátce zjišťuju že je prakticky hned za mnou. Něco malinko přes 2 minuty.
Popisovat detailněji průběh kola moc nejde, za zmínku ale stojí pár věcí. Profil je zvlněný, moc rovinek tam neni, a pro zpestření je tam jedna taková kratší stojka ke kapličce, která je stojatá z obou stran. Zezadu je to ale psychologicky lepší, jsou tam takové serpentýnky a člověk to aspoň nemá před sebou jako na dlani. Druhým velmi příjemným faktem je kvalita silnic, které není opravdu co vytknout. Jen jeden krátký úsek s hrubším asfaltem a cestou zpátky pár záplat. Fakt paráda, tady by mohl píchnout jen nějaký opravdu ale opravdu velký (ehm..) smolař. Profil mi ale vyhovuje, žádné stoupání není tak dlouhé aby to nějak příliš bolelo. No a nejde zapomenout na psychickou podporu, táta, Aleš a Dáša mě povzbuzujou, hodně to potěší. Po druhym a čtvrtym okruhu mi táta podává domluvené sendviče (takové ty trojuhelníkové), tak vždy na chvíli zvolním, vklidu je přežvýkám a pak zas frčím dál.
Na Davida (mého úhlavního soka :) ) se mi daří najíždět necelé 3 min. na okruh, pak i přes 4. Na vjezdu do šestého mi táta hlásí že jsem po čtvrtém okruhu měl náskok 16min, takže po pátém to mohlo být kolem 20min a to už se mi líbí trochu víc. Jirku jsem předjel konce druhého, pak sme ještě laškovali když jsem baštil sendvič a on mě se závistivými komentáři předjížděl zpátky. Pak se ale jeho skupince s pískající píšťalkou věnoval rozhodčí (už ani nevim koho varovali), tak jsem využil nastalého zmatku a zmizel v dáli..:) S Jindrou se srovnávat nemůžu, ale aspoň na kole jsem se chtěl držet jak klíště. To se moc nedařilo, ale ujížděl mi jen trochu.
Přichází osudové 6. kolo, najíždím do něj s průběžným průměrem 34,4km/h, cejtim se dobře, přichází stojka ke kapličce a skoro nahoře najednou drncy drncy, zadní kolo prázdné. Trochu si zanadávám a rozbalím nádobíčko. Kolo se na transitionu vyndavá dozadu a je potřeba vyndat osičku na což samozřejmě zapomínám. Nějakou dobu zápolím se řetězem, pak se zadaří. Pak se peru s pláštěm, když je duše venku, projedu ho prstem jestli tam něco nevězí, nechávám ho jen napůl sundanej, místo abych se podíval pořádně. Vypadá OK, šoupnu tam duši, narovnám plášť. Snažim se co nejmíň používat pacičky abych duši zas neškubnul jako na Krušnomanovi. Nakonec je to tam, fouknu tam bombičku, kolo tvrdý, všechno drží, bomba, radost mám jak malej kluk. Rvu kolo do rámu, ale zase se mi tam nějak motá řetěz. Konečně to narovnám a skočím na kolo. Hned ze sjezdu zjistim že mi tam vzadu neřaděj nejmenší 4 kolečka...:) Jsem fakt zoufalec, asi sem nějde ještě zalomil řadící bovden... Už na to kašlu, musim nějak dojet tak s kopců odpočívám, na rovinkách to stačí. Poslední otočka, kolo drží, paráda. Míjím běžeckou obrátku, a začínám "plavat". Tentokrát je to pomalej defekt, nejspíš něco v tom plášti přecejen zůstalo. Tak ještě jedu dál a modlím se ať to vydrží ještě těch pár km do depa. Ale smůla, hned za občerstvovačkou musím dolů. Zkusím dofouknout, našroubuju 2. rezervní bombičku (značka Botranger, hezky ať maj reklamu opičáci), ale přesto že byla uplně nová a zaplombovaná tak byla prázdná. Super. Vyndavám pumpičku a jedu. Trochu dohustím a prd. Zlomil jsem nástavec na vysoký ráfky, druhá půlka vězí někde v ráfku a je vymalováno. Překonám touhu zahodit celé kolo do škarpy, klusat po špičkách v tretrách nehodlám, je to ještě pár km, takže nasedám a opatrně jedu dál. To malinké dofouknutí vydrží jen pár desítek metrů, pak už jedu dál po ráfku. Jedu opatrně hlavně v zatáčkách, docela to jde, plášť ale bude na odpis. Na kruháči před cílem se málem vymetu i když jedu krokem, je hezky vysvahovanej ven. Neuvěřitelné jsem v depu! Poslední okruh kola za 68minut... :D
Z kola jsem pekelně otrávenej, takže se na běh těším, to je u mě dost nezvyk. 2. depo nicméně taky nic moc, musim se asi nechat vyškolit od Jindry. Jěště na občerstvovačce hned u depa se celej namočim, a jdem na to.
Vybíhám, zkouším udržet tempo 5:40/km. Dobíhám Jirku, což je nějaký divný, zjišťujem ale, že mi Garmin (910 XT) ukazuje nižší aktuální tempo takže běžím moc rychle. Mám rychlost nastavenou z foot podu a ten sem naposled kalibroval na tempu 4min/km a rozdílné tempo kalibrace je bohužel dost znát. Takže přepínám rychlost na GPS, holt to bude lítat sem a tam. Jirku nechávám běžet a jdu si dál svym (teď už správným) tempem. Náskok na Davida je v jeteli, nicméně v druhém kole se na mě přestane dotahovat. Bohužel nevím o jeho zálibě v křoví podél trati, tak z toho mám radost. Jenže pak se oklepe a konečne jde dopředu. Jindra, ten vždycky jen tak prolítne okolo, ani ho nestihnu zaregistrovat.
Na půlmaratonu zjišťuju že zvolené tempo na čas 4h byla poměrně naivní představa a musím zvolňovat. Na občerstvovačkách už regulerně zastavuju, několikrát se polejvám houbičkama, slunce pěkně pálí. Běh se pomalu mění na přebíhání od občerstvovačky k občerstvovačce. Ale furt jakž takž běžím! Nabíhám do čtvrtého okruhu a hlásí se ke mně Pepa z Jičína, přestože jsem mu vyfouknul Advidovu nabídku ubytování. Běží 3. okruh, a taky už mu to moc nejde, takže to odcupitáme spolu a pokecáme. Patří mu moje velké díky, protože ten poslední a nejbolavější okruh celého závodu tak uteče jak voda. Na konci ještě zmerčím příležitost dát to aspoň pod 11:10, tak přidávám abych to pojistil. Žádné křeče, kupodivu to jde dobře. Ty jo, kolik rezerv je ještě v hlavě?? To ukážou asi jen další zkušenosti.
Mám dost. Ale ne tak dost, abych se nějak sesypal, což je pozitivní. Hlava je OK, jen tělo nějak neslouží. Mám zimnici, tak se trochu víc oblíknu a dost piju. Později v noci se to pak naštěstí uklidnilo. Jdem se najíst, počkáme na výsledky a tombolu, za zmínku stojí samozřejmě bedna kluků z Loko Nymburk - 3. místo v mistrovství ČR teamů. Na bedně si viditelně užívají zasloužený pocit slávy. To je paráda. Já už ale odpadám, jdu na kutě a spim jako miminko.
Jestli někoho zajímá jídlo, dal jsem 1 endurosnack a 3 tablety Anticramp před plaváním, na kole průběžně 1x velkou Corny, 2x voltage, 2x3 tablety Anticramp, 2 banány, 2x sendviče, 1x endurosnack, 1x magneslife. Na běhu pak 4x endurosnack (každý kolo), asi 4x sem zakousnul meloun. Vypil jsem na každym okruhu kola lahev sedmičku (4x iont, 2x voda) a na běhu jsem nevynechal jedinou občerstvovačku, vždy kombinaci voda-ionťák, nebo voda-cola. Střevní potíže ani křeče nebyly. Kapačky naštěstí taky ne...:)
Teď si dám na nějakou dobu pauzu, možná když to pujde zkusím ještě v srpnu Doksymana půlku. Příští rok je ještě ve hvězdách, za necelý měsíc by měl dorazit Timotej, ale až kluci trochu vyrostou, tak ještě na dětských předzávodech něco uvidíte, to vám garantuju...:-))
Výsledky: http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/750?rid=785&eventid=1&genderid=1
Propozice: http://www.moraviaman.cz/cs/propozice
Záznam plavání: http://connect.garmin.com/activity/192383706
Záznam kolo: http://connect.garmin.com/activity/192383715
Záznam "běh": http://connect.garmin.com/activity/192383737
Souhrn z Moraviamana 2012:
Svůj první ironman jsem měl v plánech zařazený jako tečku mojí letošní zkrácené sezony. Plavání v teplé vodě jsem začal spíš svižněji, ale po prvním okruhu jsem musel trochu zpomalit, čas plavání 1:08:34. První depo klasicky zápolím s neoprenem přes kotníky, je spíš pomalé, za 3:12. Kolo rozjíždím poměrně hezky, počasí parádní, pod mrakem a nefouká, takže prvních pět 30km okruhů točím v průměru lehce přes 52min (34,4km/h), žádná výraznější krize na obzoru. V půlce posledního kola se mi podaří chytnout na jinak úžasně kvalitním povrchu defekt a potom ještě jeden. Pak už dojíždím zbytek posledního okruhu po ráfku s asi 15min mankem za celkových cyklistických 5:29:39. Druhé depo, nijak moc nechvátám, čas 2:51. Na depech bych mohl dopříště minutku sundat. Z běhu jsem měl (oprávněně) největší obavy, poprvé běžím maraton. Snaha o vyrovnané tempo 5:40/km (odpovídající času cca. 4h) se na půlmaratonu ukazuje jako naivní, od třetího okruhu zpomaluji a pauzy na občerstvovačkách se protahují. Zadaří se mi ale dokončit běh bez chození za 4:25 a celkový čas se tak zastaví na 11:09:23, což stačí na 21. místo v kat. M30-34 a 56. celkově v mužích. Subjektivně hodnotím závod jako povedený, posbíral jsem mraky zkušeností, konečně mám nějaký odrazový můstek taky na "těch opravdových" distancích.
Tak a teď trochu podrobněji. Netajím se tím, že tento blog často sám využívám jako databanku drobných zkušeností který se později můžou hodit. Takže občas tu najdete na první pohled nepodstatné detaily, někomu se ale i ty můžou hodit. Třeba to že při použití bombičky (v dešti, nebo v upocených rukou) může nezkušenému přimrznout ruka k bombičce. Z Krušnomana jsem se poučil a na tento závod oblepil bombičky izolační páskou. A hodilo se to...:) Zpátky ale k závodu...
Netroufal jsem si jet sám, naštěstí pomoc přislíbil táta, takže o jednu spřízněnou duši, která se v případě potřeby postará o moje věci, navíc. Po zkušenosti ze svého prvního 1/2 ironmana jsem nechtěl nic ponechat náhodě. Vezli jsme Advida, takže o zábavu (a také ubytování 100m od startu, které jsme tím vybártrovali) bylo postaráno. Večer před závodem po rozpravě jsme lehce projeli kola, na plánovaný výklus už jsme se vybodli a šli na kutě. Spal jsem překvapivě dobře a kvalitně.
to jsou panečku rakety...
Ráno jsme nemuseli nijak pospíchat, do depa to bylo asi 3 minuty, naházel jsem do sebe kyblík ovesné Emco kaše zalité horkou vodou z kohoutku a jak chutnala...:) Pak už jen všechno pořádně promazat, narovnat věci do depa, nasoukat se do neoprenu, trochu zapózovat tátovi s foťákem, a v klídku se došourat na start. Proč se stresovat že jo, den bude dlouhej. Voda je fakt teplá, má sice přes 25st., nicméně dle nových pravidel může ještě zafungovat výraznější rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou vody, což skutečně nastalo, takže k mé velké úlevě se plave v neoprenu.
Teplo jak v kafi, ale bez neoprenu ani ránu!
Když nás odstartují, snažím se najít nějaké rozumné tempo. Moc ale nevím jak takové vypadá, protože jsem tolik v kuse ještě neplaval. Opticky to ani nevypadá že by bojky byly nějak extrémně daleko. Pamatuju se jak jsem na Doksymanovi (kde se plaval 1 okruh) nemohl skoro uvěřit že ty bojky jsou opravdu až na druhé straně Mácháče. Jenže zdání klame a jak si tak pádluju rukama a nohy víceméně vlajou za mnou (kraul v mém podání), bojky se nějak nechtěl blížit. První kolo je sice trochu kratší, nicméně i tak je čas 21:32 moc rychlej. Ruce začínají bolet a do dalších 2 okruhů (23:19,23:42) už zpomaluji. Na obrátkách mě popohání táta a Dáša a to je fajn...:) Časy jsou nahoře v souhrnu, tak už je nebudu opakovat.
Srovnání plavání Majk versus lokomotiva, asi přepálenej začátek...
Vbíhám do depa, jako obvykle mi nečiní problém vysoukat horní část za běhu z neoprenu, ale zasekávám se opět na kotnících. Sešlapu neopren co nejníž nohama, ale pak už musím nohavice prstama přetáhnout přes paty, jde to vždy až tak na 2-3 pokus. Nezapomenu si utřít hlavu před nasazením helmy a brejlí ručníkem, takže na začátku cyklistiky pak i něco vidím. Vybíhám s kolem z depa a jdem na cyklistiku.
Před závodem se mě jistí jedinci snažili nahnat do obnovené sázky o sukýnku s Advidem, ale nedal jsem se. Nevylučuji že ji ještě někdy obnovíme, jen jsem to nechtěl hrotit na vzdálenostech pro mě naprosto neznámých. Nicméně jistá přirozená soutěživost (a taky notná dávka naivity) v plánech které lítají v hlavě přecejen přetrvává, takže úkol na kolo samozřejmě je nahnat na Davida co největší náskok. Doufal jsem že mi přepustil po plavání aspoň 5 minut, jenže ouha, nejen že nás všechny překvapil dobrým plaváním, ale i depo má o něco lepší, takže na první obrátce zjišťuju že je prakticky hned za mnou. Něco malinko přes 2 minuty.
(c) Zdeněk Schovanec
Popisovat detailněji průběh kola moc nejde, za zmínku ale stojí pár věcí. Profil je zvlněný, moc rovinek tam neni, a pro zpestření je tam jedna taková kratší stojka ke kapličce, která je stojatá z obou stran. Zezadu je to ale psychologicky lepší, jsou tam takové serpentýnky a člověk to aspoň nemá před sebou jako na dlani. Druhým velmi příjemným faktem je kvalita silnic, které není opravdu co vytknout. Jen jeden krátký úsek s hrubším asfaltem a cestou zpátky pár záplat. Fakt paráda, tady by mohl píchnout jen nějaký opravdu ale opravdu velký (ehm..) smolař. Profil mi ale vyhovuje, žádné stoupání není tak dlouhé aby to nějak příliš bolelo. No a nejde zapomenout na psychickou podporu, táta, Aleš a Dáša mě povzbuzujou, hodně to potěší. Po druhym a čtvrtym okruhu mi táta podává domluvené sendviče (takové ty trojuhelníkové), tak vždy na chvíli zvolním, vklidu je přežvýkám a pak zas frčím dál.
(c) CTS
Na Davida (mého úhlavního soka :) ) se mi daří najíždět necelé 3 min. na okruh, pak i přes 4. Na vjezdu do šestého mi táta hlásí že jsem po čtvrtém okruhu měl náskok 16min, takže po pátém to mohlo být kolem 20min a to už se mi líbí trochu víc. Jirku jsem předjel konce druhého, pak sme ještě laškovali když jsem baštil sendvič a on mě se závistivými komentáři předjížděl zpátky. Pak se ale jeho skupince s pískající píšťalkou věnoval rozhodčí (už ani nevim koho varovali), tak jsem využil nastalého zmatku a zmizel v dáli..:) S Jindrou se srovnávat nemůžu, ale aspoň na kole jsem se chtěl držet jak klíště. To se moc nedařilo, ale ujížděl mi jen trochu.
(c) Zdeněk Schovanec
Přichází osudové 6. kolo, najíždím do něj s průběžným průměrem 34,4km/h, cejtim se dobře, přichází stojka ke kapličce a skoro nahoře najednou drncy drncy, zadní kolo prázdné. Trochu si zanadávám a rozbalím nádobíčko. Kolo se na transitionu vyndavá dozadu a je potřeba vyndat osičku na což samozřejmě zapomínám. Nějakou dobu zápolím se řetězem, pak se zadaří. Pak se peru s pláštěm, když je duše venku, projedu ho prstem jestli tam něco nevězí, nechávám ho jen napůl sundanej, místo abych se podíval pořádně. Vypadá OK, šoupnu tam duši, narovnám plášť. Snažim se co nejmíň používat pacičky abych duši zas neškubnul jako na Krušnomanovi. Nakonec je to tam, fouknu tam bombičku, kolo tvrdý, všechno drží, bomba, radost mám jak malej kluk. Rvu kolo do rámu, ale zase se mi tam nějak motá řetěz. Konečně to narovnám a skočím na kolo. Hned ze sjezdu zjistim že mi tam vzadu neřaděj nejmenší 4 kolečka...:) Jsem fakt zoufalec, asi sem nějde ještě zalomil řadící bovden... Už na to kašlu, musim nějak dojet tak s kopců odpočívám, na rovinkách to stačí. Poslední otočka, kolo drží, paráda. Míjím běžeckou obrátku, a začínám "plavat". Tentokrát je to pomalej defekt, nejspíš něco v tom plášti přecejen zůstalo. Tak ještě jedu dál a modlím se ať to vydrží ještě těch pár km do depa. Ale smůla, hned za občerstvovačkou musím dolů. Zkusím dofouknout, našroubuju 2. rezervní bombičku (značka Botranger, hezky ať maj reklamu opičáci), ale přesto že byla uplně nová a zaplombovaná tak byla prázdná. Super. Vyndavám pumpičku a jedu. Trochu dohustím a prd. Zlomil jsem nástavec na vysoký ráfky, druhá půlka vězí někde v ráfku a je vymalováno. Překonám touhu zahodit celé kolo do škarpy, klusat po špičkách v tretrách nehodlám, je to ještě pár km, takže nasedám a opatrně jedu dál. To malinké dofouknutí vydrží jen pár desítek metrů, pak už jedu dál po ráfku. Jedu opatrně hlavně v zatáčkách, docela to jde, plášť ale bude na odpis. Na kruháči před cílem se málem vymetu i když jedu krokem, je hezky vysvahovanej ven. Neuvěřitelné jsem v depu! Poslední okruh kola za 68minut... :D
No comment...
Z kola jsem pekelně otrávenej, takže se na běh těším, to je u mě dost nezvyk. 2. depo nicméně taky nic moc, musim se asi nechat vyškolit od Jindry. Jěště na občerstvovačce hned u depa se celej namočim, a jdem na to.
Vybíhám, zkouším udržet tempo 5:40/km. Dobíhám Jirku, což je nějaký divný, zjišťujem ale, že mi Garmin (910 XT) ukazuje nižší aktuální tempo takže běžím moc rychle. Mám rychlost nastavenou z foot podu a ten sem naposled kalibroval na tempu 4min/km a rozdílné tempo kalibrace je bohužel dost znát. Takže přepínám rychlost na GPS, holt to bude lítat sem a tam. Jirku nechávám běžet a jdu si dál svym (teď už správným) tempem. Náskok na Davida je v jeteli, nicméně v druhém kole se na mě přestane dotahovat. Bohužel nevím o jeho zálibě v křoví podél trati, tak z toho mám radost. Jenže pak se oklepe a konečne jde dopředu. Jindra, ten vždycky jen tak prolítne okolo, ani ho nestihnu zaregistrovat.
Na půlmaratonu zjišťuju že zvolené tempo na čas 4h byla poměrně naivní představa a musím zvolňovat. Na občerstvovačkách už regulerně zastavuju, několikrát se polejvám houbičkama, slunce pěkně pálí. Běh se pomalu mění na přebíhání od občerstvovačky k občerstvovačce. Ale furt jakž takž běžím! Nabíhám do čtvrtého okruhu a hlásí se ke mně Pepa z Jičína, přestože jsem mu vyfouknul Advidovu nabídku ubytování. Běží 3. okruh, a taky už mu to moc nejde, takže to odcupitáme spolu a pokecáme. Patří mu moje velké díky, protože ten poslední a nejbolavější okruh celého závodu tak uteče jak voda. Na konci ještě zmerčím příležitost dát to aspoň pod 11:10, tak přidávám abych to pojistil. Žádné křeče, kupodivu to jde dobře. Ty jo, kolik rezerv je ještě v hlavě?? To ukážou asi jen další zkušenosti.
Je to za mnou a já žiju!
Teda aspoň se snažím...
Srovnání běhu s lokomotivama, po půlce sem prostě zdechl...
Jestli někoho zajímá jídlo, dal jsem 1 endurosnack a 3 tablety Anticramp před plaváním, na kole průběžně 1x velkou Corny, 2x voltage, 2x3 tablety Anticramp, 2 banány, 2x sendviče, 1x endurosnack, 1x magneslife. Na běhu pak 4x endurosnack (každý kolo), asi 4x sem zakousnul meloun. Vypil jsem na každym okruhu kola lahev sedmičku (4x iont, 2x voda) a na běhu jsem nevynechal jedinou občerstvovačku, vždy kombinaci voda-ionťák, nebo voda-cola. Střevní potíže ani křeče nebyly. Kapačky naštěstí taky ne...:)
Teď si dám na nějakou dobu pauzu, možná když to pujde zkusím ještě v srpnu Doksymana půlku. Příští rok je ještě ve hvězdách, za necelý měsíc by měl dorazit Timotej, ale až kluci trochu vyrostou, tak ještě na dětských předzávodech něco uvidíte, to vám garantuju...:-))
Výsledky: http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/750?rid=785&eventid=1&genderid=1
Propozice: http://www.moraviaman.cz/cs/propozice
Záznam plavání: http://connect.garmin.com/activity/192383706
Záznam kolo: http://connect.garmin.com/activity/192383715
Záznam "běh": http://connect.garmin.com/activity/192383737
18. 6. 2012
Předbojský triatlon 2012 - sezona přecejen ještě neni v pr...?
Nebyl by to správný závodní report, kdybych se na začátku na něco nevymlouval a tím se pak pokoušel opticky nafouknou podaný výsledek, takže radši přeskočte o následující odstavec...:)
Na Czechmanu jsem letos nebyl. Byť to byl muj nejdůležitější letošní cíl, měl jsem konečně reálné šance zajet ho pod 5h, nicméně moje chatrná imunita zase převzala otěže a bylo po ptákách. Místo abych dostal horečku a během pár dnů se pořádně vypotil, odpočinul, oklepal a pokračoval dále, dostavila se nějaká rozvleklá viroza, s mírnými příznaky (rýma/kašel/bolest krku), ze kterých se však nedalo ani při usilovné snaze vypotit. Osvědčená kombinace - horká vana -> kotel vařícího čaje -> hup pod 3 peřiny -> nevystrkovat ani nos - prostě takové to ozdravné pocení nespustila. Za své pokusy s vývary z různých bylin, zázvoru, cibule, a česneku jsem byl málem se slovy "táhni smrdět někam jinam smrďochu" vykázán z bytu. Pak sem prostě rezignoval a se slzou v oku sledoval jak to všem na Czechmanu lítalo. Chvíli to vypadalo líp, ale pak sem do toho spadl znova. Tentokrát už mi bylo fakt blbě, i teploty se přidaly a začal už být v ohrožení i Moraviaman. V minulém týdnu se to zase trochu zlepšilo, tak sem se se rozhodnul dát si o víkendu nějaký ostřejší testík, a podle toho jak to tělo pobere vyrazit nebo nevyrazit do Otrokovic.
Jel jsem Honzou a Ivčou, která na to že má za chvíli termín, zvládala vše v naprostý pohodě, i to vedro. Ukázal se i Advid, potkal jsem Miloše, vtt a další, prostě kupa známejch tváří. Na Předboj jsem ukecal i Martina z R2 Teamu, byla to jeho triatlonová premiera. Sice toho moc nenaplaval ani nenaběhal, zato kolo mu lítá fantasticky. Bohužel nestihnul dostavit svojí novou raketu na rámu Wilier Cento1 Crono, tak snad se s ní blýskne příště.
Organizace a zázemí závodu moc pěkný, nic nevázlo, po rozpravě se přesuneme k vodě která je v Předboji docela daleko. Od rána sem se necejtil zrovna nejlíp, ale snažil sem se na to nemyslet. Plaval jsem z cvičných důvodů v neoprenu i když voda byla teploučká. Snažil jsem se to uplně nehrotit ale i tak jsem měl docela problémy to udýchat a měl pocit že mi srdce vytancuje z hrudi. Pak si to ale trochu sedlo, dokroužil jsem ty 2 okruhy a vydal se do depa. Klasicky odmačkávám na Garminu (v multisport režimu) konec plavka až někde v půlce přeběhu do depa. Plavání za 12:47 odpovídá tempu 1:42/100m, žádnej zázrak.
V 1. depu klasicky nemůžu vyrvat kotníky z neoprenu, asi je mám nějaký veliký neboco. A to jsem měl neopren dole namazaný aby to jen tak sklouzlo. Nesklouzlo...:) Čas depa i s delším přeběhem 3:26.
Na kole sem z depa zas vystřelil jak raketa, chci si vždycky na začátku odbýt předjíždění a pak se víc soustředit na rovnoměrnější tempo. Jestli je to taktika dobrá to nevím, ale prostě to tak dělám...:) Pohled na tepák mě "odmění" hodnotami přes 160, o dost vejš než bych čekal, ale pocity dobrý, jedu dál. Koncem druhýho kola beru Honzu, a snažím se na něj získat nějakej náskok ať má na běhu nějakou motivaci...:) Tepy pak začnou lítat až k 220, nejdřív mě to poleká, ale pak zjistim že když pás přimáčknu na tělo, spadne to na přijatelnějších 150-160. V posledním okruhu mírně zvolním a protočim nohy na vyšší kadenci. Čas kole po odečtení obou dep, který jsou v Předboji započítaný, je 44:25, vychází to v půměru trochu pod 38km/h. Asi spokojenost i když brousil jsem si zuby na hodnotu o něco bližší magické čtyřicítce, snad příště..:) Jinak koza jezdí parádně ale na nějaké detailnější hodnocení ještě počkám po příštím víkendu...
2.depo je rychlejší, žádnej zásek, čas 1:20.
Na běhu už je cítit že je fakt vedro, taky to není uplně placka. V prvním okruhu neodbočim, šipku na zemi která míří z ulice někam do svahu po trávě přehlídnu a vezmu s sebou bohužel pár lidí, mohl tam někdo stát, aspoň v prvnim okruhu. Že běžíme blbě nám naštěstí dojde docela brzo, tak ztratím odhadem tak 15-20s. Když poprvé probíhám kolem rybníka do depa, málem mě sejme při parkovacím manévru bílej transportér, kterej to zalomí těsně předemnou. Rukama se jen stihnu odrazit od boku auta a běžim dál. Nehodlám se rozčilovat, naštěstí si "pana řidiče" podají dost slušně diváci, jinak perfektně povzbuzující. V druhém okruhu mě bere Honza, vypadá svěže, běží lehce, úplná reklama na pocit pohody...:-)) Zbytek běhu už celkem v pohodě, v závěru trochu ještě přidám, tepy letí přes 180, tak už se na tepák radši moc nekoukám. Jen jestli tomu nevěnuju až příliš pozornosti, akorát mě to stresuje. Čas běhu 30:56 vzhledem k okolnostem poměrně slušnej, odpovídá to tempu 4:25/km, spíš to ale bude kapánek pomalejší, Garmin mi naměřil trochu míň než 7km.
Dobíhám v čase 1:32:54, což stačí na 16. místo v kat. M30-39, a 27. celkem, tzn. jistím zezadu první čtvrtinu a to beru. Ráno jsem ještě váhal zda do závodu vubec nastoupit. Pocity dobrý, na umření mi neni. Pokud mi bude dobře i v týdnu, do Otrokovic jedu.
Martin zajel suprově, na plavku ztratil jen trochu, na kole byl lepší a na běhu na mě neztratil skoro nic. Holt jen ty depa musí nacvičit. Někdo to má prostě na háku...:)
propozice: http://predbojskytriatlon.webnode.cz/propozice-zavodu/
výsledky: http://sportis.cz/csv.php?id=1215&co=vysledky
fotky od Ivči: http://zomba16.rajce.idnes.cz/TriTour_Predbojsky_triatlon_2012/
záznam plavko: http://connect.garmin.com/activity/190008463
záznam kolo: http://connect.garmin.com/activity/190008466
záznam běh: http://connect.garmin.com/activity/190008476
Na Czechmanu jsem letos nebyl. Byť to byl muj nejdůležitější letošní cíl, měl jsem konečně reálné šance zajet ho pod 5h, nicméně moje chatrná imunita zase převzala otěže a bylo po ptákách. Místo abych dostal horečku a během pár dnů se pořádně vypotil, odpočinul, oklepal a pokračoval dále, dostavila se nějaká rozvleklá viroza, s mírnými příznaky (rýma/kašel/bolest krku), ze kterých se však nedalo ani při usilovné snaze vypotit. Osvědčená kombinace - horká vana -> kotel vařícího čaje -> hup pod 3 peřiny -> nevystrkovat ani nos - prostě takové to ozdravné pocení nespustila. Za své pokusy s vývary z různých bylin, zázvoru, cibule, a česneku jsem byl málem se slovy "táhni smrdět někam jinam smrďochu" vykázán z bytu. Pak sem prostě rezignoval a se slzou v oku sledoval jak to všem na Czechmanu lítalo. Chvíli to vypadalo líp, ale pak sem do toho spadl znova. Tentokrát už mi bylo fakt blbě, i teploty se přidaly a začal už být v ohrožení i Moraviaman. V minulém týdnu se to zase trochu zlepšilo, tak sem se se rozhodnul dát si o víkendu nějaký ostřejší testík, a podle toho jak to tělo pobere vyrazit nebo nevyrazit do Otrokovic.
Jel jsem Honzou a Ivčou, která na to že má za chvíli termín, zvládala vše v naprostý pohodě, i to vedro. Ukázal se i Advid, potkal jsem Miloše, vtt a další, prostě kupa známejch tváří. Na Předboj jsem ukecal i Martina z R2 Teamu, byla to jeho triatlonová premiera. Sice toho moc nenaplaval ani nenaběhal, zato kolo mu lítá fantasticky. Bohužel nestihnul dostavit svojí novou raketu na rámu Wilier Cento1 Crono, tak snad se s ní blýskne příště.
Organizace a zázemí závodu moc pěkný, nic nevázlo, po rozpravě se přesuneme k vodě která je v Předboji docela daleko. Od rána sem se necejtil zrovna nejlíp, ale snažil sem se na to nemyslet. Plaval jsem z cvičných důvodů v neoprenu i když voda byla teploučká. Snažil jsem se to uplně nehrotit ale i tak jsem měl docela problémy to udýchat a měl pocit že mi srdce vytancuje z hrudi. Pak si to ale trochu sedlo, dokroužil jsem ty 2 okruhy a vydal se do depa. Klasicky odmačkávám na Garminu (v multisport režimu) konec plavka až někde v půlce přeběhu do depa. Plavání za 12:47 odpovídá tempu 1:42/100m, žádnej zázrak.
Jdeme na golf... (c) Ivča Paterová
Na kole sem z depa zas vystřelil jak raketa, chci si vždycky na začátku odbýt předjíždění a pak se víc soustředit na rovnoměrnější tempo. Jestli je to taktika dobrá to nevím, ale prostě to tak dělám...:) Pohled na tepák mě "odmění" hodnotami přes 160, o dost vejš než bych čekal, ale pocity dobrý, jedu dál. Koncem druhýho kola beru Honzu, a snažím se na něj získat nějakej náskok ať má na běhu nějakou motivaci...:) Tepy pak začnou lítat až k 220, nejdřív mě to poleká, ale pak zjistim že když pás přimáčknu na tělo, spadne to na přijatelnějších 150-160. V posledním okruhu mírně zvolním a protočim nohy na vyšší kadenci. Čas kole po odečtení obou dep, který jsou v Předboji započítaný, je 44:25, vychází to v půměru trochu pod 38km/h. Asi spokojenost i když brousil jsem si zuby na hodnotu o něco bližší magické čtyřicítce, snad příště..:) Jinak koza jezdí parádně ale na nějaké detailnější hodnocení ještě počkám po příštím víkendu...
Jel jsem tak rychle že mě nešlo zaostřit..:) (c) Ivča Paterová
2.depo je rychlejší, žádnej zásek, čas 1:20.
Na běhu už je cítit že je fakt vedro, taky to není uplně placka. V prvním okruhu neodbočim, šipku na zemi která míří z ulice někam do svahu po trávě přehlídnu a vezmu s sebou bohužel pár lidí, mohl tam někdo stát, aspoň v prvnim okruhu. Že běžíme blbě nám naštěstí dojde docela brzo, tak ztratím odhadem tak 15-20s. Když poprvé probíhám kolem rybníka do depa, málem mě sejme při parkovacím manévru bílej transportér, kterej to zalomí těsně předemnou. Rukama se jen stihnu odrazit od boku auta a běžim dál. Nehodlám se rozčilovat, naštěstí si "pana řidiče" podají dost slušně diváci, jinak perfektně povzbuzující. V druhém okruhu mě bere Honza, vypadá svěže, běží lehce, úplná reklama na pocit pohody...:-)) Zbytek běhu už celkem v pohodě, v závěru trochu ještě přidám, tepy letí přes 180, tak už se na tepák radši moc nekoukám. Jen jestli tomu nevěnuju až příliš pozornosti, akorát mě to stresuje. Čas běhu 30:56 vzhledem k okolnostem poměrně slušnej, odpovídá to tempu 4:25/km, spíš to ale bude kapánek pomalejší, Garmin mi naměřil trochu míň než 7km.
Právě mě převálcoval...
(c) Ivča Paterová
Dobíhám v čase 1:32:54, což stačí na 16. místo v kat. M30-39, a 27. celkem, tzn. jistím zezadu první čtvrtinu a to beru. Ráno jsem ještě váhal zda do závodu vubec nastoupit. Pocity dobrý, na umření mi neni. Pokud mi bude dobře i v týdnu, do Otrokovic jedu.
Martin zajel suprově, na plavku ztratil jen trochu, na kole byl lepší a na běhu na mě neztratil skoro nic. Holt jen ty depa musí nacvičit. Někdo to má prostě na háku...:)
propozice: http://predbojskytriatlon.webnode.cz/propozice-zavodu/
výsledky: http://sportis.cz/csv.php?id=1215&co=vysledky
fotky od Ivči: http://zomba16.rajce.idnes.cz/TriTour_Predbojsky_triatlon_2012/
záznam plavko: http://connect.garmin.com/activity/190008463
záznam kolo: http://connect.garmin.com/activity/190008466
záznam běh: http://connect.garmin.com/activity/190008476
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)