Proč jsem zkolaboval na Doksymanovi?

Na svém prvním půlironmanovi jsem se mi po proběhnutí cílem začala hrozně motat hlava a řízeně sem se sesunul k zemi a už nebyl schopen znovu vstát. Naštěstí jsem byl celou dobu při sobě, upozornil jsem lidi okolo a dostalo se mi pomoci a později i převozu do nemocnice, kde mě po necelých dvou hodinách zase pustili. Více detailů najdete v reportu ze závodu.

Možná si říkáte proč to furt zpětně pitvat, když by na to mohl člověk jen zapomenout a prostě dělat že se to nestalo, byla to přecejen trochu ostuda...:-) Ale triatlon mě dost chytnul, baví mě na něj trénovat, baví mě závodit a určitě u toho chci zůstat a taky se chci samozřejmě posunout k plnokrevnýmu ironmanovi. Moje milá ženuška mi stopku nevystavila protože ví že jsem dostal přes prsty. Prostě jsem někde udělal chybu a nechtěl bych jí příště opakovat. A kdo ví, třeba tyhle řádky pomůžou i někomu jinýmu.

Měl jsem od té doby trochu času o tom zpětně popřemýšlet, přečíst si pár článků, ale taky popovídat si s pár lidma kteří se věnují vytrvalostním sportům nebo medicíně. Znovu jsem pátral po tom jak jsem rozvrhnul tempo, jak jsem jedl a pil, jak jsem se cítil v různých disciplínách a proč jsem se přicházející průser zaregistroval až tak pozdě a jinak byl až překvapivě v pohodě. Z předchozích závodů i tréninku vím, že rozhodně nejsem z těch kteří si pravidelně sahají na dno. Spíš jsem měl opačný problém, často jsem dobíhal s rezervou. S takhle dlouhým závodem jsem pravda zkušenost neměl ale o to větší jsem z něj měl respekt a snažil seho rozplavat i rozjet na kole opatrně.

Důvodů vedoucích ke kolapsu mohlo být víc, prvním z nich by mohla být nedostatečná trénovanost. Ja jsem se teda nikde nedočetl co to je "dostatečná trénovanost", podle mě něco takového až na pár vyjímek prostě neexistuje..:-) Já jsem se ale docela snažil připravovat, objemově to od začátku roku dalo cca 50km plavání, 800km běhu a 3000km na kole. Plavání jsem v tréninku teda moc nedal, ale o to opatrněji jsem ho plaval při závodě. Běhání jsem v létě trochu vypustil aby zbylo víc času na plavání a kolo a to bylo možná chyba. Natrénovat by samozřejmě šlo víc, ale i tak jsem už měl doma (i v práci) trochu problémy, zejména v posledních týdnech před závodem.

Dalším důvodem by mohlo být přepálení některé části. Jak jsem ale už psal, z jednookruhového plavání, kdy se zavítalo až na druhý konec Mácháče jsem měl docela vítr a z toho větru taky, tak jsem plaval dost opatrně, tahal to hlavně rukama a nohy nechal odpočívat. Kolo, tam jsem tolik strach neměl, ale kolo je dlouhý, a uvařit se na něm dá snadno, tak jsem se držel na tepech okolo opatrných 145, což je u mě okolo 78% MTF, takže rozhodně ne přepalující tempo. Běh nevim, tam už tepy vylítly nahoru, bylo mi jasný že se tak stane. Tepy na začátku šly asi o 10 nahoru oproti kolu, takže ještě v normě, do druhého kola běhu jsem trochu zpomalil ale tepy nespadly, což už mohl být varovný signál. V náběhu do posledního kola jsem zjistil že by to šlo dát pod 5:30, tak jsem zas trochu přidal a tepy už ukazovaly často kolem 165, což už je skoro 90% MTF, jenže tady jsem si řekl, že už to nějak doklepu. Až do stoupání to celkem šlo, pak mi ale začlo docházet, tak jsem musel občas přejít do chůze. Do cíle už jsem pak běžel tempem jen na doběhnutí. Konec běhu sem se teda asi trochu moc zmáčknul, ale stejně si teď myslám že na tom kolapsu to zas tak zásadní vliv nemělo. Večer po závodě mě sice nohy trochu bolely, ale byl jsem schopnej normálně fungovat, eště sem se pak byl vyklusnout krátce se psem.

Zbývá jídlo a pití, tak nejdřív jídlo. Nebudu to tu znova rozepisovat, je to v reportu ze závodu. Myslím že jídlo jsem uplně nepodcenil, možná jsem mohl jíst trochu víc na kole, zařadit i nějaké ty slané sendviče, ale žaludek s mixem gelů a tyčinek powerbike problém moc neměl, až na lehčí větry v druhé půlce běhu teda...:-) ale žádné výlety do lesa potřeba nebyly. Tělesnou slabost jsem taky v závěru necítil, prostě se mi motala hlava. I když pravda, párkrát jsem dřív na delším tréninku (ať už kolo nebo běh) hlaďák dostal a motání hlavy v příznacích taky figurovalo, takže těžko říct něco jednoznačnýho. Když ale vezme energetický výdej, který vychází 5000 až 5500 kCal, tak příjmy při závodě byly rozhodně nižší, když sečtu všechny ty gely, tyčky, banány a myslím že i nějaké tatranky, nebo musli tyčky, tak se stěží dostanu někam na 2000kCal, spíš lehce pod. Jenže jde vůbec při závodě zkonzumovat nějak zásadně víc? A tuků mám zatím v zásobě pořád relativně dost...:-)

Pití jsem nechal schválně nakonec. V reportu jsem totiž zapoměl zmínit jednu asi dost zásadní informaci. V sanitce mi totiž při převozu naměřili tlak 80/50. Docela úctyhodná hodnota, ta to že jsem byl právě po závodě. Po vykapání + litru infuze (roztok NaCl + fyziologický roztok) to bylo lepší, asi 100/70 a po ještě dalši 500ml infuzi (roztok s glukozou), už tam byly hodnoty 120/80 se kterýma mě propustili. Takže je tu bubák jménem dehydratace. Řadím se bohužel mezi lidi, kteří se hodně potí, je to dobře pozorovatelné a porovnatelné zejména při indoor aktivitách typu spinning. Vetšinou se po hodině pode mnou nachází pěkná louže a standardně za hodinu vypiju 1,5l. Takže pokud se při závodě doporučuje každou čtvrthodinu vypít mezi 150-250ml tekutin, platí pro mne spíše ta horní hranice. Tzn. hodinový příjem 1l, celkem 5,5l. Pokusil jsem se sečíst moje příjmy tekutin, těsně před závodem jsem postupně vypil litr vody, dost jsem ale chodil na záchod a musel jsem i po prvním kole kola. Na kole to bylo 2x 700ml bidony, tedy 1,4l. Při běhu je to horší odhadnout, na každý občerstvovačce min. 1 kelímek (ten má ale tak 1 decku) a ke konci jsem přidával ještě kolu. Na běhu jsem ale nevypil víc jak 1,3l a to trochu přidávám. V depu sem si vždy trochu loknul, tak 0,3l. Celkem tedy příjmy jsou 4l. Rozdíl tedy dělá -1,5l, spíš ještě trochu víc. Určitě minimálně na kole šlo přidat aspoň litr a na běhu taky něco. Jenže já v prvním kole kola nepil skoro vůbec, chtělo se mi hrozně na záchod...:-)

Nechci to tu teď uplně zbagatelizovat, jistě tu hraje roli kombinace více faktorů, ale neni zajímavý, že 3 pullitrové infuze, tedy 1,5l srovnaly muj krevní tlak k normálu a ja byl schopný zase vstát? Měl sem sice křeče jako blázen ale ty začly až po té co mi lidi zvedli nohy abych neomdlel uplně, čímž se nohy uplně odkrvily, přestaly být zásobovány potřebnými látkami a to těsně po několikahodinovém výkonu nemohlo dopadnout jinak. Křeče jsem jinak při závodě neměl ani náznakem. A to jsem je čekal.

Dehydratace způsobuje zahuštění krve což nejen že nadměrně zatěžuje srdce a orgány, které se starají o odvod odpadních látek, ale přímým důsledkem je také nízký krevní tlak a obtíže s tím spojené. Motání hlavy, v horších případech ztráta vědomí...

Hodně zajímavá je reakce uživatele Ross Tucker v tomto threadu:
http://www.letsrun.com/forum/flat_read.php?thread=2164134

Když to trochu zkrátim, při sportovní zátěži se děje to, že srdce pumpuje krev do svalů a ty jí při intenzivním pohybu "pumpují" zase zpátky. Tím se krevní tlak udržuje v normálu. Když pak ale člověk zastaví, srdce a svaly si přestanou navzájem "přetlačovat" krev a tlak může i skokově spadnout a s tím mohou velice rychle přijít o následné obtíže. Jakákoliv podobnost se mnou asi nebude úplně čistě náhodná. Autor příspěvku tam ale dál rozebírá, že nízký tlak a dehydratace nemusí nutně znamenat nízký tlak, vrcholoví sportovci prý běžně při závodech vypotí víc než za závod přijmou, protože jejich tělo je lépe natrénované na zvládání tepla při závodě a že toto se dá trénovat. No jenže já rozhodně nejsem vrcholový sportovec, a ani nikdy neaspiruju být, a 1,5l mi v krevním systému prokazatelně k nějakému rozumnému fungování rozhodně chybělo.

Já si poučení pro příští závod beru jadné, na kole každou hodinu vypít aspoň litr, a na běhu si brát kelímky na pití radši dva. Trochu taky ještě přidat s jídlem. A hned po proběhnutí cílem se vrhnout na občerstvovačku. No a samozřejmě víc natrénovat...:-))

Omlouvám se lidem víc zasvěceným než sem já, nejedná se vůbec o nějaký chytrý elaborát (i když to tak vypadá), jen mé dojmy a myšlenky ke kterým jsem došel v průběhu měsíce po závodě při snaze přijít celé věci trochu na kloub.

Tak tímto dělám definitivní tečku za mým prvním půlironmanem, teď už nezbývá než to začít sekat jak Baťa cvičky, že? :-)

Zajímavé zdroje:
http://www.sportsscientists.com
http://www.ehow.com/articles_2158-triathlon.html
http://www.etriatlon.cz/odborne_clanky/vyziva_pitny_rezim.html

Published with Blogger-droid v1.5.9