Pražský maratón 2011 - moje první DNF

Kdybych měl trochu víc rozumu asi by tam mělo být "Moje prvni DNS", ale znáte to, na něco se připravujete, jde to dobře, těšíte se na výsledek, že trénink hezky zužitkujete a pak vás začne pár dní předem pobolívat v krku...:-) No letos na podzim se mi to stalo už víckrát a nikdy z toho nic nebylo, tak sem se rozhodl to ignorovat.

Na startu potkám Vláďu, trochu pokecáme, mrkne na mě zkušeným okem a plánuje mi čas 3:35. Nu což, ten bych taky bral. Začnu na plánovaných 5:00/km s tím že pak když to půjde malinko přidám. První krátký kolo je ok, jen tepy jsou nejak hodně vysoko. V dalším kole se chytnu nějaké skupiny, co plánuje taky 3:30, a držím se jich. Pocitově se mi už tak moc dobře neběží. Tempo není problém držet ale tepy jsou výš než na posledním půlmaratónu a to běžím o půl minuty na km pomaleji.

Začíná mi pomalu docházet, že plán už dnes nedám ale skupinky držím dál s tím, že až to nepujde tak uberu. Ve 3. velkém okruhu se přidává zimnice. Mám 2 trika a fleece bundu, kterou jsem plánoval časem spíš shodit. V půlce 4. okruhu už se klepu jak ratlík a navíc se začínám motat, tak skupinku nechávám běžet. Tím že zpomalím mi je ještě větší zima. Vzhledem k tomu že jsem větší část loňské zimy promarodil, zabalím to
a jdu se domu vyležet. Teploměr v autě cestou domu ukazuje 2 stupně.

Samozřejmě mě to mrzí, ale dneškem přece nic nekončí, však se teprve rozbíhám...:-)