15. 5. 2010

Hervis půlmaraton 2010, ohlídnutí

Tak jsem furt odkládal report z Hervis půlmaratonu, a teď už je fakt pozdě, vzpomínek už není mnoho, ale aspoň sepíšu to co v paměti ještě zbylo.

Byla to taková dvojí premiéra, jednak první běžecký půlmaraton vůbec a jednak první masový závod kterého se zůčastním. Dal jsem si pro úkol - průměrné tempo 5:00min/km a tedy výsledný čas kolem 1:45. Fakt jsem netušil, první půlmaraton, nechtěl sem přepálit začátek, spíš to rozběhnout opatrně a když budou síly tak přidávat.

Registraci jsem někdy v lednu za pětistovku koupil od někoho kdo jí prodával na foru behej.com, a protože jsem tam neuvedl čas předchozích půlmaratonů (z důvodu že jsem jej neznal...:) ), dostal jsem samozřejmě číslo do zadního koridoru (4441). Koridor byl opravdu dlouhej, od Rudolfina až někam za právnickou fakultu.




Byl jsem domluvenej ještě s pár lidma z MyTreneeku, že se před startem potkáme a třeba poběžíme chvíli spolu. Nakonec se ukázali Petr (Zaba), Sava a Jitu (na fotce bráno zleva).



Zázemí pro závodníky bylo v ulici za Rudolfinem, mraky mobilních WC, úschovna, masáže atd. Taky mraky lidí. Schoval sem si věci do úschovny, a šel se na nábřeží ještě trochu rozklusat.



Furt sem pil (a taky furt chodil na záchod), přemejšlel jestli poběžim v dlouhejch elasťákách a dlouhym triku, teplota byla kolem 10-12 stupňů, ale docela pofukovalo. Nakonec jsem zvolil variantu krátký elasťáky a krátký triko, ještě jsem si šel pro jistotu odskočit, pil jsem asi fakt hodně, a vydali jsme se řadit do našeho zadního koridoru. Klepal sem kosu, zima mi byla ošklivá, ale doufal jsem že pár minut po startu se to spraví. Čekali jsme se Sávou a Petrem ve svém koridoru, poslouchali různý nezajímavý rozhovory s lidma tam někde ve předu, s Klausem, s Bémem, a pak je to najednou tu a je odstartováno. Nicméně téměř nic se neděje a stojíme dál. Téměř nic... až na to že zjistim že musim zase na malou, moc pěkný. Co teď? Loučím se s Petrem a Sávou a prodírám se ven z davu k nejbližší budce. Lepši odskočit si ještě teď než pak na trati, aspoň reálnej čas bude reálnější. Úleva veliká, a už si to šinu zpět, ke svému velkému údivu najdu Petra a Sávu téměř na stejném místě jako předtím. Jdeme stylem krok-sun-krok ještě pár minut, a už jsme konečně u brány, kde můžeme přejít v lehký klus. Branou probíhám zrovna když tam problikne 7:00, dobrý, to se bude dobře pamatovat.



Pomalu se rozbíháme, a snažíme se drát dopředu, kličkujem jak zající a testujeme fartlek v praxi. Vždycky když se ukáže flek, vyrazíme a pak se někde zadrcneme. Často běžím po chodníku, i za diváky, k jejich údivu, tam bývá docela volno...:-) Probíháme kolem tančícího domu, kde se Sáva odpojuje a dál běžíme jen s Petrem. Neběžíme uplně spolu, jen se tak různě občas zahlídneme a pokračujem dál. Tempo se pomalu daří zvedat, už se tam občas ukáže i něco nižšího než 5:00min/km, což je fajn, protože abych splnil plán, bude potřeba někde nahnat tu ztrátu nabranou v prvních kilometrech.

Za chvíli to otáčíme pod nuselákem a za chvilku je tu první občerstvovačka, pěkně vybraná, na vodu musím čekat pár vteřin, kopnu jí do sebe a běžíme dál. Had závodníků už je docela řidší, takže docela často se dostáváme na rychlost kolem 4:50min/km. To je fajn, teď jen vydržet. Petrovi tempo občas zahlásím, má jen tepák a derem se dál dopředu. Furt je to dost o předbíhání, ale už to neni tak hrozný jak na začátku. Lehký kopeček k mostu a pak přes Vltavu na Smíchov, rychlost už s Petrem držíme celkem stabilně kolem 4:40-4:50min/km, běží se mi dobře, tepy furt v normě. Na 9km si "cinkneme" gelama a kopneme do sebe gel carbosnack tak akorát abysme ho na občerstvovačce na 10. km zapili. Zase si počkám menší frontu až pořadatel naplní kelímek a frčím dál, abych dohnal Petra, který měl patrně větší štěstí.

Při přebíhání Střeleckého mostu mě zaujme způsob jakým policisté navigují v protisměru tramvaje, ty se sunou krokem a před každou tramvají jde pěšky policista. Masa běžců mezi tím kličkuje, zajímavá podívaná. Ale pak už se blížíme k Rudolfinu a zrovna když běžíme kolem startu, hlasatel ohlašuje dobíhajícího vedoucího závodníka. No pěkný, jsme těsně za půlkou a on už končí. Přeběhnem Másesák, a po druhém nábřeží hurá do Holešovic. Někde u podběhu magistrály na mě Petr houkne, že musí ubrat tak ho opouštím a běžím dál. Je tu poslední občerstvovačka, pak Libeňský most a pak nejhorší kus trati, kde se běží v protivětru, kterej je docela silnej. Daří se mi párkrát zavěsit za štafetáře, kteří jsou čerství a docela jim to běží, ale po chvíli vždy odpadnou. Takhle se to párkrát opakuje, a pak už běžím sám. Proběhneme tunelem Husákovo ticho nebo jak mu říkají, dost to tam smrdí ale je naštěstí krátkej.

Pak už se snažím přidávat, sil je dost, ted už neni moc co ztratit, takže bežím něco mezi 4:40-4:30/min, nožky už jsou sice cejtit, ale čekal jsem že to bude výrazně horší. Už je mi jasný že cíl dneska splním, ale když zkontroluju čas na 20. km vypadá to že by mohla padnout i hranice 1:44, takže ještě trochu přidám, kupodivu to jde celkem dobře. Nejsem z těch, co se na konci vždycky zmáčknou a zasprintujou, takže do cíle už to vydržim v tempu okolo 4:00min/km. Odmáčknu 1:43:57 takže cíl i s rezervou splněn. Euforie žádná velká, spíš dobrá zkušenost, příště si můžu asi víc věřit, myslím že na míň masovym závodě bych to teoreticky mohl přiblížit času 1:40, ale o tom až příště, snad...:-)




V cíli zácpa, vrátím čip, dostanu medaili, seberu banán, pomeranče už došly, škoda, šiknul by se víc. Na masážích ještě nejsou tak velké fronty, takže si do jedný stoupnu a ejhle inkasuju rychlomasáž od Michala Dudly, pořadatele Brdman Adventure. Mezitím se ukáže Petr a pak Sáva, uděláme společnou foto a prcháme do svých domovů.


Pár dní po závodě se provalil ještě menší trapas, docela dost lidí na behej.com si stěžovalo na jejich reálný časy a mezičasy, který byly uplně mimo. Brána na startu patrně nezvládla velký nápor čipů a asi jich spoustu nenačetla, což pořadatel řešil odhadem startovního času podle průměru čísel okolních. O týden později tomu pak ještě pořadatelé nasadili korunu, když chybu sice přiznali, ůdajně se stala jen 2% účastníků a omluvu měli vskutku komickou, vítr prý kdesi způsobil zkrat a díky tomu chvílemi senzory nenačítaly chipy. Zkratů asi muselo být hodně, chybné časy hlásili lidé vícemíně ze všech částí startovního pole...:-)

Žádné komentáře:

Okomentovat