Souhrn z Moraviamana 2012:
Svůj první ironman jsem měl v plánech zařazený jako tečku mojí letošní zkrácené sezony. Plavání v teplé vodě jsem začal spíš svižněji, ale po prvním okruhu jsem musel trochu zpomalit, čas plavání 1:08:34. První depo klasicky zápolím s neoprenem přes kotníky, je spíš pomalé, za 3:12. Kolo rozjíždím poměrně hezky, počasí parádní, pod mrakem a nefouká, takže prvních pět 30km okruhů točím v průměru lehce přes 52min (34,4km/h), žádná výraznější krize na obzoru. V půlce posledního kola se mi podaří chytnout na jinak úžasně kvalitním povrchu defekt a potom ještě jeden. Pak už dojíždím zbytek posledního okruhu po ráfku s asi 15min mankem za celkových cyklistických 5:29:39. Druhé depo, nijak moc nechvátám, čas 2:51. Na depech bych mohl dopříště minutku sundat. Z běhu jsem měl (oprávněně) největší obavy, poprvé běžím maraton. Snaha o vyrovnané tempo 5:40/km (odpovídající času cca. 4h) se na půlmaratonu ukazuje jako naivní, od třetího okruhu zpomaluji a pauzy na občerstvovačkách se protahují. Zadaří se mi ale dokončit běh bez chození za 4:25 a celkový čas se tak zastaví na 11:09:23, což stačí na 21. místo v kat. M30-34 a 56. celkově v mužích. Subjektivně hodnotím závod jako povedený, posbíral jsem mraky zkušeností, konečně mám nějaký odrazový můstek taky na "těch opravdových" distancích.
Tak a teď trochu podrobněji. Netajím se tím, že tento blog často sám využívám jako databanku drobných zkušeností který se později můžou hodit. Takže občas tu najdete na první pohled nepodstatné detaily, někomu se ale i ty můžou hodit. Třeba to že při použití bombičky (v dešti, nebo v upocených rukou) může nezkušenému přimrznout ruka k bombičce. Z Krušnomana jsem se poučil a na tento závod oblepil bombičky izolační páskou. A hodilo se to...:) Zpátky ale k závodu...
Netroufal jsem si jet sám, naštěstí pomoc přislíbil táta, takže o jednu spřízněnou duši, která se v případě potřeby postará o moje věci, navíc. Po zkušenosti ze svého prvního 1/2 ironmana jsem nechtěl nic ponechat náhodě. Vezli jsme Advida, takže o zábavu (a také ubytování 100m od startu, které jsme tím vybártrovali) bylo postaráno. Večer před závodem po rozpravě jsme lehce projeli kola, na plánovaný výklus už jsme se vybodli a šli na kutě. Spal jsem překvapivě dobře a kvalitně.
to jsou panečku rakety...
Ráno jsme nemuseli nijak pospíchat, do depa to bylo asi 3 minuty, naházel jsem do sebe kyblík ovesné Emco kaše zalité horkou vodou z kohoutku a jak chutnala...:) Pak už jen všechno pořádně promazat, narovnat věci do depa, nasoukat se do neoprenu, trochu zapózovat tátovi s foťákem, a v klídku se došourat na start. Proč se stresovat že jo, den bude dlouhej. Voda je fakt teplá, má sice přes 25st., nicméně dle nových pravidel může ještě zafungovat výraznější rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou vody, což skutečně nastalo, takže k mé velké úlevě se plave v neoprenu.
Teplo jak v kafi, ale bez neoprenu ani ránu!
Když nás odstartují, snažím se najít nějaké rozumné tempo. Moc ale nevím jak takové vypadá, protože jsem tolik v kuse ještě neplaval. Opticky to ani nevypadá že by bojky byly nějak extrémně daleko. Pamatuju se jak jsem na Doksymanovi (kde se plaval 1 okruh) nemohl skoro uvěřit že ty bojky jsou opravdu až na druhé straně Mácháče. Jenže zdání klame a jak si tak pádluju rukama a nohy víceméně vlajou za mnou (kraul v mém podání), bojky se nějak nechtěl blížit. První kolo je sice trochu kratší, nicméně i tak je čas 21:32 moc rychlej. Ruce začínají bolet a do dalších 2 okruhů (23:19,23:42) už zpomaluji. Na obrátkách mě popohání táta a Dáša a to je fajn...:) Časy jsou nahoře v souhrnu, tak už je nebudu opakovat.
Srovnání plavání Majk versus lokomotiva, asi přepálenej začátek...
Vbíhám do depa, jako obvykle mi nečiní problém vysoukat horní část za běhu z neoprenu, ale zasekávám se opět na kotnících. Sešlapu neopren co nejníž nohama, ale pak už musím nohavice prstama přetáhnout přes paty, jde to vždy až tak na 2-3 pokus. Nezapomenu si utřít hlavu před nasazením helmy a brejlí ručníkem, takže na začátku cyklistiky pak i něco vidím. Vybíhám s kolem z depa a jdem na cyklistiku.
Před závodem se mě jistí jedinci snažili nahnat do obnovené sázky o sukýnku s Advidem, ale nedal jsem se. Nevylučuji že ji ještě někdy obnovíme, jen jsem to nechtěl hrotit na vzdálenostech pro mě naprosto neznámých. Nicméně jistá přirozená soutěživost (a taky notná dávka naivity) v plánech které lítají v hlavě přecejen přetrvává, takže úkol na kolo samozřejmě je nahnat na Davida co největší náskok. Doufal jsem že mi přepustil po plavání aspoň 5 minut, jenže ouha, nejen že nás všechny překvapil dobrým plaváním, ale i depo má o něco lepší, takže na první obrátce zjišťuju že je prakticky hned za mnou. Něco malinko přes 2 minuty.
(c) Zdeněk Schovanec
Popisovat detailněji průběh kola moc nejde, za zmínku ale stojí pár věcí. Profil je zvlněný, moc rovinek tam neni, a pro zpestření je tam jedna taková kratší stojka ke kapličce, která je stojatá z obou stran. Zezadu je to ale psychologicky lepší, jsou tam takové serpentýnky a člověk to aspoň nemá před sebou jako na dlani. Druhým velmi příjemným faktem je kvalita silnic, které není opravdu co vytknout. Jen jeden krátký úsek s hrubším asfaltem a cestou zpátky pár záplat. Fakt paráda, tady by mohl píchnout jen nějaký opravdu ale opravdu velký (ehm..) smolař. Profil mi ale vyhovuje, žádné stoupání není tak dlouhé aby to nějak příliš bolelo. No a nejde zapomenout na psychickou podporu, táta, Aleš a Dáša mě povzbuzujou, hodně to potěší. Po druhym a čtvrtym okruhu mi táta podává domluvené sendviče (takové ty trojuhelníkové), tak vždy na chvíli zvolním, vklidu je přežvýkám a pak zas frčím dál.
(c) CTS
Na Davida (mého úhlavního soka :) ) se mi daří najíždět necelé 3 min. na okruh, pak i přes 4. Na vjezdu do šestého mi táta hlásí že jsem po čtvrtém okruhu měl náskok 16min, takže po pátém to mohlo být kolem 20min a to už se mi líbí trochu víc. Jirku jsem předjel konce druhého, pak sme ještě laškovali když jsem baštil sendvič a on mě se závistivými komentáři předjížděl zpátky. Pak se ale jeho skupince s pískající píšťalkou věnoval rozhodčí (už ani nevim koho varovali), tak jsem využil nastalého zmatku a zmizel v dáli..:) S Jindrou se srovnávat nemůžu, ale aspoň na kole jsem se chtěl držet jak klíště. To se moc nedařilo, ale ujížděl mi jen trochu.
(c) Zdeněk Schovanec
Přichází osudové 6. kolo, najíždím do něj s průběžným průměrem 34,4km/h, cejtim se dobře, přichází stojka ke kapličce a skoro nahoře najednou drncy drncy, zadní kolo prázdné. Trochu si zanadávám a rozbalím nádobíčko. Kolo se na transitionu vyndavá dozadu a je potřeba vyndat osičku na což samozřejmě zapomínám. Nějakou dobu zápolím se řetězem, pak se zadaří. Pak se peru s pláštěm, když je duše venku, projedu ho prstem jestli tam něco nevězí, nechávám ho jen napůl sundanej, místo abych se podíval pořádně. Vypadá OK, šoupnu tam duši, narovnám plášť. Snažim se co nejmíň používat pacičky abych duši zas neškubnul jako na Krušnomanovi. Nakonec je to tam, fouknu tam bombičku, kolo tvrdý, všechno drží, bomba, radost mám jak malej kluk. Rvu kolo do rámu, ale zase se mi tam nějak motá řetěz. Konečně to narovnám a skočím na kolo. Hned ze sjezdu zjistim že mi tam vzadu neřaděj nejmenší 4 kolečka...:) Jsem fakt zoufalec, asi sem nějde ještě zalomil řadící bovden... Už na to kašlu, musim nějak dojet tak s kopců odpočívám, na rovinkách to stačí. Poslední otočka, kolo drží, paráda. Míjím běžeckou obrátku, a začínám "plavat". Tentokrát je to pomalej defekt, nejspíš něco v tom plášti přecejen zůstalo. Tak ještě jedu dál a modlím se ať to vydrží ještě těch pár km do depa. Ale smůla, hned za občerstvovačkou musím dolů. Zkusím dofouknout, našroubuju 2. rezervní bombičku (značka Botranger, hezky ať maj reklamu opičáci), ale přesto že byla uplně nová a zaplombovaná tak byla prázdná. Super. Vyndavám pumpičku a jedu. Trochu dohustím a prd. Zlomil jsem nástavec na vysoký ráfky, druhá půlka vězí někde v ráfku a je vymalováno. Překonám touhu zahodit celé kolo do škarpy, klusat po špičkách v tretrách nehodlám, je to ještě pár km, takže nasedám a opatrně jedu dál. To malinké dofouknutí vydrží jen pár desítek metrů, pak už jedu dál po ráfku. Jedu opatrně hlavně v zatáčkách, docela to jde, plášť ale bude na odpis. Na kruháči před cílem se málem vymetu i když jedu krokem, je hezky vysvahovanej ven. Neuvěřitelné jsem v depu! Poslední okruh kola za 68minut... :D
No comment...
Z kola jsem pekelně otrávenej, takže se na běh těším, to je u mě dost nezvyk. 2. depo nicméně taky nic moc, musim se asi nechat vyškolit od Jindry. Jěště na občerstvovačce hned u depa se celej namočim, a jdem na to.
Vybíhám, zkouším udržet tempo 5:40/km. Dobíhám Jirku, což je nějaký divný, zjišťujem ale, že mi Garmin (910 XT) ukazuje nižší aktuální tempo takže běžím moc rychle. Mám rychlost nastavenou z foot podu a ten sem naposled kalibroval na tempu 4min/km a rozdílné tempo kalibrace je bohužel dost znát. Takže přepínám rychlost na GPS, holt to bude lítat sem a tam. Jirku nechávám běžet a jdu si dál svym (teď už správným) tempem. Náskok na Davida je v jeteli, nicméně v druhém kole se na mě přestane dotahovat. Bohužel nevím o jeho zálibě v křoví podél trati, tak z toho mám radost. Jenže pak se oklepe a konečne jde dopředu. Jindra, ten vždycky jen tak prolítne okolo, ani ho nestihnu zaregistrovat.
Na půlmaratonu zjišťuju že zvolené tempo na čas 4h byla poměrně naivní představa a musím zvolňovat. Na občerstvovačkách už regulerně zastavuju, několikrát se polejvám houbičkama, slunce pěkně pálí. Běh se pomalu mění na přebíhání od občerstvovačky k občerstvovačce. Ale furt jakž takž běžím! Nabíhám do čtvrtého okruhu a hlásí se ke mně Pepa z Jičína, přestože jsem mu vyfouknul Advidovu nabídku ubytování. Běží 3. okruh, a taky už mu to moc nejde, takže to odcupitáme spolu a pokecáme. Patří mu moje velké díky, protože ten poslední a nejbolavější okruh celého závodu tak uteče jak voda. Na konci ještě zmerčím příležitost dát to aspoň pod 11:10, tak přidávám abych to pojistil. Žádné křeče, kupodivu to jde dobře. Ty jo, kolik rezerv je ještě v hlavě?? To ukážou asi jen další zkušenosti.
Je to za mnou a já žiju!
Teda aspoň se snažím...
Srovnání běhu s lokomotivama, po půlce sem prostě zdechl...
Jestli někoho zajímá jídlo, dal jsem 1 endurosnack a 3 tablety Anticramp před plaváním, na kole průběžně 1x velkou Corny, 2x voltage, 2x3 tablety Anticramp, 2 banány, 2x sendviče, 1x endurosnack, 1x magneslife. Na běhu pak 4x endurosnack (každý kolo), asi 4x sem zakousnul meloun. Vypil jsem na každym okruhu kola lahev sedmičku (4x iont, 2x voda) a na běhu jsem nevynechal jedinou občerstvovačku, vždy kombinaci voda-ionťák, nebo voda-cola. Střevní potíže ani křeče nebyly. Kapačky naštěstí taky ne...:)
Teď si dám na nějakou dobu pauzu, možná když to pujde zkusím ještě v srpnu Doksymana půlku. Příští rok je ještě ve hvězdách, za necelý měsíc by měl dorazit Timotej, ale až kluci trochu vyrostou, tak ještě na dětských předzávodech něco uvidíte, to vám garantuju...:-))
Výsledky: http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/750?rid=785&eventid=1&genderid=1
Propozice: http://www.moraviaman.cz/cs/propozice
Záznam plavání: http://connect.garmin.com/activity/192383706
Záznam kolo: http://connect.garmin.com/activity/192383715
Záznam "běh": http://connect.garmin.com/activity/192383737
