10. 8. 2010

Krakatit MTB maraton 2010 (85km)

Propozice závodu: http://mtbike.arkotour.cz/propozice/
Mapy a profily: http://mtbike.arkotour.cz/mapy-a-profily-tras/
Výsledky: http://www.sportsoft.cz/cs/zavod.aspx?id=343

Krakatit (delší trasu) jsem jel už loni, bylo sice uplně báječné počasí, ale nebyl jsem uplně báječně připraven, pár lekcí spinningu a to bylo asi tak vše...:-)

Letos je to jen týden před Doksymanem, plán tedy byl si pěknou trať a výhledy spíš užít a jet volněji a ne moc silově. Plán hezkej, jenže... Původně byla předpověď taková, že se vyprší v pátek a v sobotu se to roztrhá, ale pak se to začlo posouvat víc a víc dozadu. Ráno sedám do auta a pustím rádio. Dozvídám se kde všude v severních a středních čechách už platí jaké povodňové stupně a že i v Praze na Čertovce se uzavírají protipovodňová vrata. Nejdřív sice nepršelo, ale pak se to pomalu rozjíždí a je jasné, že jen tak nepřestane. Zaženu zaječí úmysly a jedu dál.

Na registraci přijedu docela včas, žádné fronty, dostávám tašku se spoustou reklamních materiálů, hezkým bidonem Trek s logem Krakatitu, číslo a chip. V goretexové bundě se vracím k autu připravit kolo a u kadibudek potkávám známého Honzu, neviděl jsem ho strašně dlouho, takže s ním rád chvíli pokecám, jede ale krátkou trasu, takže startuje až po nás. Zase zalezu do auta a čekám asi půl hodiny. Na chvíli přestane pršet tak se převleču a jdu se trochu prozjet. Chvíli jsem koketoval s myšlenkou, že pojedu v goretexu, ale bunda by asi dostala dost zabrat, pohodlí by v ní moc nebylo a stejně by se tam voda někudy nakonec dostala, takže nakonec volím jen 2 funkční trika pod dres a návleky na ruce, kolena i tretry. Na kole nechávám oba blatníky, zejména absence toho předního dokáže v blátě s obličejem udělat svý. Beru ještě brejle se žlutým zabarvením, vycucnu a zapiju endurosnack a frčím se řadit na start. Furt jen lehounce poprchává, takže jsou všichni jakoby naplněni nadějí že to bude dobrý.

Odstartují to a všichni si to frčíme přes Dobříš na pole a do lesů, kde se odehrává naprostá většina dnešního závodu. Déšť trochu nabývá na síle, ale furt se do dá docela dobře zvládat, nohy mám díky návlekům furt suché. Po nějaké době překontroluju tepy a zjišťuju, že sem se nechal trochu unést tak mírně ubírám. První část se ale jede dost do kopce, tak to moc nejde. Prší víc a víc a začíná se to projevovat i natrati. Často se objeví louže, které nejdou moc objet takže snaha se moc neumazat taky začíná brát za své.

Je tu první občerstvovačka (27.km), kde potkávám Pavla (provozovatel Concept Fittness) u kterého dělám instruktora na lekcích na veslařských trenažérech. Dnes je tu za dobrovolníka. Moc jim to nezávidim, stát tu v dešti několik hodin... Dám banán, vodu a jedu dál. Dlouhá trasa se odděluje od krátké a začínají zajímavější terény. Ve sjezdech si obvykle moc nevěřím ani za sucha a teď když už jen neprší ale regulérně leje, jsem dost opatrnej. Naštěstí je většina chrtů už někde vepředu tak snad nikoho moc nebrzdím. Ten kdo vymýšlel trať neměl moc slitování. Zejména v první půlce trati se jede pořád z kopce a zase do kopce, takžesotva se člověk vyřítí z nějakýho sjezdu, následuje ostrá zatáčka a hurá zpátky do kopce. Sjíždíme do obce Běštín, kde je 2. občerstvovačka (39.km). Mám už dost zaprasený brejle a jeden z požadatelů se nabízí že mi je pod pumpou umeje. To je ale servis. Já dám zase banánek, půlku tatranky, vodu a dám už i kelímek ionťáku a vydám se dál.

V následujícím táhlym stoupání zjišťuju, že nohy už se musí trochu přemlouvat a že se jim moc nechce. Hodim tam vzadu větší a vysokou kadencí si to šinu dál, trochu se to zlepší. No holt nemám sílu moc natrénovanou letos a je to znát. Terém furt ještě ujde, občas bahýnko, občas louže, občas přejezd nějakýho toho potůčku. Jsem už sice všude mokrej, ale furt je to ještě fajn. Připojuje se krátkí trať, na přejezdu silnice fandí i hlavní organizátor Jakub, což potěší.

Pak ale následuje docela ošklivé stoupání, se kterým si pamatuju že jsem měl dost problémy i minule za sucha. Kombinace prudkého stoupání, hodně kořenů, hodně bahna už mnohokrát rozjetého koly a kluzkých kamenů se dá jet jen těžko, takže jdu s kola a hurá tlačit. Nejsem sám, tlačí všichni. Čvachta je to teda pěkná. Párkrát zkusím naskočit a chvílí popojet, vždy mi to ale po chvilce podjede a tak to vzdávám a tlaším. Aspoň se napiju. Už je tu ale konečně vrcholek, s rozhlednou, ale je mlha a leje, tak se nahoru podívat nejdu :-) a frčim dál. Další přejezd silnice, někdo tam kousek za ním píchnul, a nemá pumpičku, tak zastavím a pujčím mu tu svojí a dám si carbosnack. Jenže zjistíme že je nějak ucpaná bahnem a nefunguje. No to je pěkný, kupoval jsem jí den předtím. No snad nepíchnu.

Následuje další táhlé stoupání, na konci občerstvovačka (52.km) a dělení tras. Už cejtím že začínám mít docela dost, ale jsme už za půlkou tak zatnu zuby a valím dál. Vytrvale leje a z trati už jsou místy pěkné bahenní lázně. Ze sjezdů se staly potoky, takže často není vidět jestli jsou v nich nějaké kameny. Pak ale přijdou relativně rovné pasáže, které se dají jet rychleji, takže to mi zvedne náladu. Jsou to takové pevné lesní cesty, docela vyježděné, je na nich sice dost vody, ale to už je v týhle fázi uplně jedno.

Další stoupání už je trochu souboj s morálkou, v jednom místě zase tlačím ani ne tak kvuli bahnu jako prve, ale stoupání je proste dost prudké a sil málo. Poslední občerstvovačka, poslední dva kopečky a už jen kolem rybníku papeže, po takové cestičce, která byla zablácená i loni za sucha. Ale dostal jsem dnes takové školení, že další dávka bahna už mě nerozhodí. Na cílové rovince se pokusím aspoň trochu přidat. Spurt to rozhodně není, ale takřka ihned se mi zakousne křeč do obou stehen nad kolenem, takže to už jen dojedu v poklidu. Cílový čas 5:46:18, 92. celkem, 37. v kat. 30-39.

V cíli mi odcvaknou chip z vidle, dostanu finisherskou medaili, docela pěknou a vrhnu se na občerstvovačku, kde natlačím asi 2 tatranky a pak několik melounů. Ale je mi fajn, únavu sice po skoro 6 hodinách jízdy nelze nemít, ale neni to tak hrozný. Rozhodně ne tolik jako minule, kdy jsem měl problém dojet autem domu. Je mi ale pěkná kosa. Ocáknu si kolo a nohy hadicí, naložim kolo, naházim špinavé hadry do igelitky a popojedu k ségře. Bydlí v Dobříši, dám si u ní 2 horké čaje, horkou sprchu trochu pokecáme a pak hurá dom.

Pocity mám ze závodu i přes nepřízeň počasí velmi dobré a zážitky samozřejmě velmi silné...:-) Zajímavá zkušenost. Pořadateli nelze nic vytknout, perfektní značení, zajištění přejezdů silnic, v Dobříši asistence policie, bohaté občerstvovačky, ochota pořadatelů, prostě paráda.

Odkaz na záznam tepový frekvence:
http://www.movescount.com/moves/move331927

Pár fotek:

(c) www.ktfoto.com

(c) www.merth.cz

2 komentáře:

  1. Kolik to mělo převýšení? Jinak klobouk dolů objet to na V-éčkách a na Pajtnech (to jsou pláště spíš na sucho).

    OdpovědětSmazat
  2. Prevyseni je 2100. Mam sice Vcka, ale kdyz sem videl jak lidem s kotoucema odchazely uz nekde v pulce desticky a pak brzdili kov na kov a dost lidi si tak znicilo i disky, tak sem se zas tak nelitoval. Sice to nic moc nebrzdilo, ale aspon to brzdilo trochu. Mam teda ale nejaky lepsi spaliky, je tam nekolik druhu gum za sebou a jsou celkem dlouhy. Nebrzdej jako disky samozrejme ale brzdej dobre. A plaste jiny ani nemam, na horaku jsem letos odjel jen zavody, nejsem moc vybavenej. Ale blatniky sem na posledni chvili koupil, takze sem v cili nevypadal jako Jozin z Bazin, a to to jde hlavne ne? ...:-))

    OdpovědětSmazat