Czechman je tuu....

Tak je tu druhý pokus o zdolání pulironmanský distance, tentokrát Czechman. Přihlášeno neuvěřitelných 430 závodníku, odhadem tak 350 má zaplaceno, takže to je docela solidní. Sem zvědavej jak to bude vypadat ve vodě, první bojka je asi 700m daleko, takže to asi bude dobrá mela.

Z mojí přípravy mám trochu smíšený pocity. Po naprosto mizerný zimě kterou jsem víceméně celou promarodil a nebo čekal po nemoci až budu moct zase trochu trénovat než jsem zas spadl do další. O tom jsem už ale psal tak to nemá smysl rozebírat znova. Koncem března sem se konečně nastartoval a duben a květen už jsou měsíce za který se naopak nestydim, protože oba byly tréninkově na hranici mých časových možností, víc objemu už se moc nedalo, a intenzity bylo taky poměrně dost. Podrobnosti lze kdyžtak dohledat v mym tréninkovym deníku.

Takže jen souhrnně, letos (v zásadě ale duben-květen) se mi podařilo odtrénovat objemy 42/2377/408 (plav/kolo/běh), pak necelá stovka na veslech ale to se asi moc nepočítá. Bylo tam ale poměrně dost intenzity, zejména na běhu, běhá mi to teď o něco líp než loni. Kolo je taky docela dobrý, no a na plavání sem se za vydatné pomoci Dáši Svěrákový taky docela posunul, poslední patnáctistovka těsně pod 26 mě hodně překvapila, tak snad sem nezvoral počítání bazénů...:-))

Ambice na výsledek nějaké jsou, cíle mám 2. První je opatrný, aby se bezopakovalo to co loni na Doksymanovi, takže abych po proběhnutí cílem zhruba v podobném čase byl schopnej ještě rozumně fungovat. Druhý, trochu ambicioznější cíl je, pokud to pude dobře, posunout čas někam k 5:15. Letos plavu v neoprénu, to by mohlo nějakou tu minutu přidat, depa bych mohl taky zvládnout trochu líp. Kolo nevím, loni jsem jel docela dobře, ale mírně stáhnout bych to taky mohl. No a na běhu doufám že zbydou síly a já to zvládnu odběhnout tempem aspoň trochu blízkým 5:00/km. Chybí tam ty zimní objemy, tak kdo ví jak to dopadne.

Doplnil jsem ještě trochu výbavu, jednak ten neoprén, ten jsem kupoval už na podzim. Pak sem koupil nějaký legrácky, jako gumový tkaničky at je nemusim v depu zavazovat :)), pak kompresní vabronávleky (at s nima můžu i plavat a kolo pak odjedu bosky), brašnu na kolo za řidítka, sedlo Profile Design Kona, držáky na lahve za sedlo (uvidíme jak hrbolatá bude trať) a aero helmu Giro Advantage 2. No a pak sem si udělal radost a pořídil starší plášťový ZIPPy 404. Když to takhle sepisuju tak sem koukám spíš nakupoval než trénoval, to bude zas ostuda až doběhnu někde na chvostu...:-))

Připravený kolečko teď vypadá nějak takhle:

No nic, těšim se že se zas uvidím s několika známejma, moc jich zatim neni a některý znám jen přes internet...:) Všem kdo jedou přeju pěkný umístění, a ostatní co tu moje výplody občas čtou se můžou těšit na report ze závodu, který snad nebude tak "vzrušující" jako ten z loňskýho Doksymana.

UAC: Bělská vteřina 2011

Chtěl jsem si ještě před Mělicemi vyzkoušet jak jsem na tom s rychlostí a taky si ještě trochu vyladit a vyzkoušet posed v hrazdě a na novém sedle Profile Kona, který mam nasazený na otočené originální sedlovce od Spešlu.

A samozřejmě taky novou helmičku Giro Advantage 2...:-))

Volba padla na časovku Bělská vteřina, která se jede v rámci UAC. Jedná se o 17,4 km trať s celkovým převýšením kolem 360m, takže rovinka to moc neni. Ale je to celkem krátký, takže jako moje první časovka a vlastně i první silniční závod tak akorát.


Propozice a výsledky: http://www.uac.cz/kalendar-zavodu/2011/silnice/#
Mapa a profil trati: http://www.bikemap.net/route/177481
Záznam TF: http://www.movescount.com/moves/move1947833

Přijel jsem s Martinem a Honzou z R2 Teamu, chvíli jsme sice nemohli najít stanoviště s registrací ale pak jsme se nějak doptali. Po registraci jsme si šli část trasy projet, stihli jsme to tak do 2/3 trati a pak už jsme museli otáčet protože za chvíli vyráželi první závodníci tak abysme nepřekáželi. Dali jsme ještě pár rovinek v Bělé a už hurá na start. Závodníci byli vypouštěni po minutách a protože jsme se stihli registrovat relativně brzo, tak jsme nemuseli čekat až na odpoledne, což bylo fajn, protože začínalo být celkem teplo.

Na startu ješte napiju, vyčistím brejle a už je to tu a já můžu vyrazit. Všichni závodníci se po startu do toho obvykle opřou a mizí v dáli. Já ale musím jako vždy bejt něčím originální, takže nejřív místo zacvaknutí prošlápnu levý kufr, noha mi sjede a šlapka me praští do holeně (jau!) a následně asi až ne 3. pokus se mi kufr podaří zacvaknout. Dobrý začátek který docela slušně dokumentuje následující fotka. Těšil sem se na nějaké hezké fotky jak krásně ležim v aero posedu ale prdlajs, nakonec sem samozřejmě dohledal jen tudle...

Pak do toho konečně můžu dupnout. Závod je sice krátký ale nechci se v první půlce, která je spíš do kopce, utavit. Takže držím průměr lehce přes 30 a občas to spadne i níž. Tepy na začátku kolem 160-165, no jen jestli já se zas nešetřim až moc. Celkem pěkně to utíká, za chvíli už sem nahoře a jezdce co startoval přede mnou už mám na dohled. Dozadu se radši neohlížím, abych nebyl demotivovanej Martinem, kterej mě určitě brzo cvakne.

Na otočce zjišťuju, že Martin mě dotáh už na 15-20s, ale teď to pujde zpátky spíš s kopce, což mi jde líp, tak do toho pořádně dupnu. Začínám dotahovat toho přede mnou, takže motivace by byla. Na rovinkách tam držím kolem 40-45, s kopce tam lítá i 60. Jedu jedu, kadence je asi dost šílená, protože nohy kmitají solidně, ale teď to neřešim. Předjíždím celkem 3 lidi, z toho jeden asi odpad uplně protože jel uplně pomalu. Už sem dole před závěrečným stoupáním když se náhle ozve hukot jak když přistává letadlo a Martin mě v celkem solidní rychlosti cvakne. Má kozu a disk, fakt je něco na tom že disk zastrašuje soupeře už jen tim rámusem...:-)

Mrzí mě to, snažím se v závěrečnym stoupání aspoň trošku stáhnout náskok což se malinko daří, ale nožkám se už moc nechce, takže šance na to že bych ho dotáhnul úplně se rozplyne. Nakonec je z toho celkem slušný čas 27:13, průměrná rychlost 38.4, celkové pořadí 59/130, v kategorii příchozích do 40 let je to 7/13, obojí v první polovině, nepředjela mě žádná žena, takže určitě spokojenost...:-)

Možná sem se jak je mým zvykem opět trochu šetřil, hodinky Suunto naměřily tréninkový efekt 4,1 z 5 takže nadoraz to určitě nebylo. Možná sem taky až moc točil, průměrná kadence byla 98, což je fakt už moc, takže to nebylo už moc efektivní. Příště si to musim víc hlídat.

Akce byla pěkná, takže když jen trochu vyjde čas, ještě se na nějaké časovce určitě ukážu. Tak teď už jen intenzivnější týden, pak odpočinkovější týden a pak hurá na Czechmana...

Zimní nepříprava a Občovský duatlon 2011

Na tomdle blogu se toho v poslední době moc novýho neobjevovalo. Ale kdybych měl popsat letošní zimní přípravu byla by to snůška sprostejch nadávek nebo plačtivejch vzlyků, podle toho kdy bych danej příspěvek psal. Od půlky prosince mě trápily opakované angíny, opakovaně léčené antibiotiky a pak je vystřídaly opakované chřipky. Vždycky když už to začínalo vypadat líp a já zkusil s tréninkem opatrně začít, tak sem do toho zase slítnul. Protože nebyl morál korigovat jídlo když sem nesportoval, znamenalo to od podzimu přibrání až na ošklivých 85 kilo.

Snaha pak byla vykurýrovat se aspoň na plánovanou Malorku kam jsem měl začátkem března vyrazit s rodinkou a párkrát si tam vyjet s kamarádama a něco málo naběhat což se pak naštěstí podařilo. Trochu sem se tam nastartoval, kilometráž 700km na kole a necelejch 100km běhu za 14 dní sice není žádnej zázrak ale skloubit role tatínka, manžílka a rádoby sportovce si holt žádá jisté kompromisy. Každopádně Malorka svůj účel splnila a trošinku mě nakopnula. Sice jsem si domů přivezl lehčí virózu a napadaly mě myšlenky jít prověřit, kolik zdatnosti vyžaduje zdolání bariér na Nuselském mostě, ale naštěstí to celkem rychle přešlo a s tréninkem se mohlo začít.

Pořádně jsem pak začal trénovat až v dubnu, zpočátku pořád ještě za mírného smrkání a chrchlání ale pak už to bacily a viry definitivně vzdaly. Za duben jsem odtrénoval na mě úctyhodných 52 hodin, 704km na kole, 122km během, 18km v bazéně a nějaký to veslování a dokonce jsem zlomil bájnou hranici 15 hodin tréninku za týden. Váha zase spadla pod 80 a bylo na čase formu prověřit nějakým závůdkem. Krušnoman jsem zavrhnul rovnou, a když se podíváte na reporty Advida, nebo Rendy, dobře sem udělal, neboť počasí se na závodnících vskutku vyřádilo.

Volba tedy padla na Občovský duatlon, který jsem dříve jel už 2x, tak aspoň budu mít šanci se porovnat s předchozími výkony. Letos se na prvním běhu přidalo jedno kolečko, takže nové distance jsou (běh 7km - kolo 28km - běh 3km), tedy na první závod sezony tak akorát.

(c) zmach @ rajce.net

Propozice závodu: http://brdman.cz/index.php?clanek=58
Mapa: http://brdman.cz/images/mapy/obcovsky-duatlon.gif
Výsledky: http://www.brdman.cz/dokumenty/obcovsky-duatlon-2011.xls

Předpověď byla taková nejasná, furt se to měnilo z přeháněk na déšť a zpátky, ale nakonec bylo celkem hezky. Běh jsem plánoval udržet tempo okolo 4:30/km, měl bych teoreticky mít na víc ale kdybych se cítil až moc v pohodě, mohl jsem prostě postupně přidat. Po výstřelu se všichni hnali dopředu, půlka z nich byli chrti co na to měli a druhou půlku složenou z přepalovačů jsem se jal celý závod postupně lovit...:-) Hned první výběh je celkem do kopce tak jsem sledoval jak mi tepovka letí nahoru, zastavila se někde kolem 170 a pak už se běželo dolu a zas to spadlo. Okruh je celkem krátký, takže po příjezdové asfaltce zpátky a už je tu další okruh. Tepy byly zhruba obdobný, takže tempo bylo asi zvolený dobře. Mírně jsem zpomalil ale nic závratnýho. První 3,5km okruh byl za 15:10 (4:22/162tp) a druhý už sem lehce zpomalil, čas 15:59 (4:34/164tp). Celkem první běh tedy za 31:09 (4:27/163tp), takže spokojenost, plán splněn. Seběhnul jsem asi jen 5 lidí a asi 2 seběhli mě, ale držel jsem si je na dohled a podat si je na kole. V depu jsem tentokrát nezmatkoval jako loni a podařilo se mi dokonce odjet s helmou na hlavě, takže super. Depo bylo za 1:02, takže dobrý ale furt je co zlepšovat.

V tý čelence koukám vypadám jak kre..n, budu ji radši brát ven jen v noci. Je dobrá protože pak neteče pot do očí...

(c) zmach @ rajce.net

Kolo se jede ve dvou asi 14km okruzích, po běhu mi všichni zdatnější utekli tak jsem první okruh kola chtěl napálit a pak se někde když bude příležitost zaháknout. To se ale bohužel nepodařilo, všechny miniskupinky jsem docvaknul až moc rychle, tam bych tahal akorát tak já, tak sem do toho sobecky alespoň při předjíždění ještě víc šlápnul a celý kolo si tak oddupal solo. Protože mi to jelo fajn, a pocitově to bylo taky OK, tak jsem nasazené tempo udržel i do druhého okruhu. Předjížděl jsem docela dost, hned na začátku do kopce za depem asi 10 lidí a pak asi 3 nebo 4 dvojice. Naměřil jsem celkem jen 27,25km, ale nemam to moc dobře zkalibrovaný, tak nevim. Odjel jsem kolo za 48:14 (33,9/155tp). Jednotlivý kola 24:10 (33,8/157) a 24:04 (34,0/153). Je zajimavý že druhý kolo sem jel malinko rychleji na nižších tepech. Buď nějaká haluz a nebo šok z přechodu běh->kolo v prvni casti...:-) S kolem naprostá spokojenost, oproti loňsku výrazný zlepšení (asi o 4 minuty) a to sem loni tak třetinu odjezdil v háku. Druhý depo trochu pomalejší, nějak sem se zamotal do tkaniček při zavazování :-) a trochu víc sem pil, protože na kole sem na pití trochu zapoměl.

tepy včetně rozklusu a výklusu

Druhý běh byla trochu neznámá, po svižnějšim kole a delšim úvodnim běhu sem nevěděl kolik sil zbude, ale bylo to nakonec dobrý. Přechod z kola sice bolel, už sem tomu odvyknul, ale po zdolání úvodního stoupání už jsem natáhnul krok a zas se celkem bez problémů dostal na plánovaný tempo kolem 4:30/km a seběhnul ještě jednoho mlaďase, kterej vypadal že dost přepálil. Předemnou ani za mnou nebylo v závěru živáčka, tak už sem se zas tak moc nevyhecoval a doběhnul do cíle. Čas 15:54 (4:27/163tp) byl dokonce ještě trochu rychlejší než druhé kolo prvního běhu, takže to je fajn. Kdyby to tak bylo na půlironmanu podobný, ale to se ještě uvidí.

V cíli žádnej škleb, bylo to prostě v pohodě...:-)

(c) zmach @ rajce.net

Pořadí celkem je 20/76 (v kategorii 15/34), 1. běh 37/76, kolo 14/76 a 2. běh 26/76.

V cíli jsem se cítil v pohodě, došel si pro klobásku, nealko pivo a pak si uklidil věci a počkal na vyhlášení a dobře že jsem tak učinil, protože jsem pak vyhrál v tombole docela pěkné tričko...:-)

Zhodnocení ze závodu velmi pozitivní, jak organizace která tradičně nikde nevázla, tak svůj výkon, který znamenal lehké zlepšení běhu oproti loňsku (a to i přes prodloužení trati) a hlavně výrazné zlepšení na kole, které by mohlo být ještě lepší kdyby se bývalo podařilo docvaknout nějakou rychlejší skupinku. Bývalo by kdyby, ale není, takže prdlačka...:-) Na to asi holt budu muset líp běhat, protože podle slov těch co dokončili přede mnou se tam uďělala docela velká groupa a dojeli do depa spolu, takže šance tam byla. Kdoví ale jak to bude za rok, to už určitě nebudou žádný výmluvy a já pojedu na Krušnomana, když si budu muset vybírat.

Tak teď si v sobotu ještě střihnu 18km UAC časovku Bělská vteřina, abych testnul jak sem na tom s rychlostí a pak už hurá na Czechmana...

2010/2011 heslovitě...

Tak nejdřív PFko:

Přeju všem co sem občas zabrousí vše nejlepší do nového roku, hodně štěstí, zdraví a (nejen) sportovních úspěchů.

Blog teď tak trochu flákám tak aspoň takové heslovité shrnutí toho co už se událo a toho co chci aby se událo. Jakákoliv podobnost s jistou zadní stranou jistého časopisu je čistě náhodná...

***

Není už možné kdykoliv vyrazit kamkoliv. Definitivně zůstávám na mytreneeku. Trenažér je nuda jenže při něm můžu hlídat Tea. Čas prvního půlmaratonu jsem nastavil příliš opatrně. Lepší kolo jede vážně líp. Trénovat okolo 10 hodin týdně a spát okolo 5-6 hodin denně s průměrně 5 vzbuzeními je možné. Většinu tréninků a závodů je nutné vyhandlovat za extra hlídání a jiné domácí povinnosti. Dohoda je ale možná a stojí to za to. Z Tea vyrostl malý ďáblík s andělskou tváří. Není nutné pracovat furt do noci. Na závodech se pije více a na tréninku méně. Z příštího půlironmana chci odejít po svých. Koupí neoprenu jsem úspěšně završil nákup triatlonové výbavy. Záhy jsem musel pořídit novou skříň. V běhání jsou furt veliké rezervy. Po dlouhém váhání jsem na sebe ušil bič v podobě trenérského dohledu Ondřeje Vojtěchovského. Plavání začíná vypadat slibně. V roce 2010 jsem naplaval 114km, naběhal 1203km, najezdil na kole 3695km a odvesloval 628km. Odzávodil jsem méně než jsem chtěl. Už jsou to 3 roky co jsem se učinil předsevzetí že se začnu hejbat a ukončím dlouholeté tloustnutí. Vytvářím svůj nový osobák v angíně. Současná nálada je v hajzlu. V roce 2011 plánuju 3 půlky - Czechman, Grafiman, Doksyman a nějaký ty pouťáky. Otrokovice až v roce 2012.

Proč jsem zkolaboval na Doksymanovi?

Na svém prvním půlironmanovi jsem se mi po proběhnutí cílem začala hrozně motat hlava a řízeně sem se sesunul k zemi a už nebyl schopen znovu vstát. Naštěstí jsem byl celou dobu při sobě, upozornil jsem lidi okolo a dostalo se mi pomoci a později i převozu do nemocnice, kde mě po necelých dvou hodinách zase pustili. Více detailů najdete v reportu ze závodu.

Možná si říkáte proč to furt zpětně pitvat, když by na to mohl člověk jen zapomenout a prostě dělat že se to nestalo, byla to přecejen trochu ostuda...:-) Ale triatlon mě dost chytnul, baví mě na něj trénovat, baví mě závodit a určitě u toho chci zůstat a taky se chci samozřejmě posunout k plnokrevnýmu ironmanovi. Moje milá ženuška mi stopku nevystavila protože ví že jsem dostal přes prsty. Prostě jsem někde udělal chybu a nechtěl bych jí příště opakovat. A kdo ví, třeba tyhle řádky pomůžou i někomu jinýmu.

Měl jsem od té doby trochu času o tom zpětně popřemýšlet, přečíst si pár článků, ale taky popovídat si s pár lidma kteří se věnují vytrvalostním sportům nebo medicíně. Znovu jsem pátral po tom jak jsem rozvrhnul tempo, jak jsem jedl a pil, jak jsem se cítil v různých disciplínách a proč jsem se přicházející průser zaregistroval až tak pozdě a jinak byl až překvapivě v pohodě. Z předchozích závodů i tréninku vím, že rozhodně nejsem z těch kteří si pravidelně sahají na dno. Spíš jsem měl opačný problém, často jsem dobíhal s rezervou. S takhle dlouhým závodem jsem pravda zkušenost neměl ale o to větší jsem z něj měl respekt a snažil seho rozplavat i rozjet na kole opatrně.

Důvodů vedoucích ke kolapsu mohlo být víc, prvním z nich by mohla být nedostatečná trénovanost. Ja jsem se teda nikde nedočetl co to je "dostatečná trénovanost", podle mě něco takového až na pár vyjímek prostě neexistuje..:-) Já jsem se ale docela snažil připravovat, objemově to od začátku roku dalo cca 50km plavání, 800km běhu a 3000km na kole. Plavání jsem v tréninku teda moc nedal, ale o to opatrněji jsem ho plaval při závodě. Běhání jsem v létě trochu vypustil aby zbylo víc času na plavání a kolo a to bylo možná chyba. Natrénovat by samozřejmě šlo víc, ale i tak jsem už měl doma (i v práci) trochu problémy, zejména v posledních týdnech před závodem.

Dalším důvodem by mohlo být přepálení některé části. Jak jsem ale už psal, z jednookruhového plavání, kdy se zavítalo až na druhý konec Mácháče jsem měl docela vítr a z toho větru taky, tak jsem plaval dost opatrně, tahal to hlavně rukama a nohy nechal odpočívat. Kolo, tam jsem tolik strach neměl, ale kolo je dlouhý, a uvařit se na něm dá snadno, tak jsem se držel na tepech okolo opatrných 145, což je u mě okolo 78% MTF, takže rozhodně ne přepalující tempo. Běh nevim, tam už tepy vylítly nahoru, bylo mi jasný že se tak stane. Tepy na začátku šly asi o 10 nahoru oproti kolu, takže ještě v normě, do druhého kola běhu jsem trochu zpomalil ale tepy nespadly, což už mohl být varovný signál. V náběhu do posledního kola jsem zjistil že by to šlo dát pod 5:30, tak jsem zas trochu přidal a tepy už ukazovaly často kolem 165, což už je skoro 90% MTF, jenže tady jsem si řekl, že už to nějak doklepu. Až do stoupání to celkem šlo, pak mi ale začlo docházet, tak jsem musel občas přejít do chůze. Do cíle už jsem pak běžel tempem jen na doběhnutí. Konec běhu sem se teda asi trochu moc zmáčknul, ale stejně si teď myslám že na tom kolapsu to zas tak zásadní vliv nemělo. Večer po závodě mě sice nohy trochu bolely, ale byl jsem schopnej normálně fungovat, eště sem se pak byl vyklusnout krátce se psem.

Zbývá jídlo a pití, tak nejdřív jídlo. Nebudu to tu znova rozepisovat, je to v reportu ze závodu. Myslím že jídlo jsem uplně nepodcenil, možná jsem mohl jíst trochu víc na kole, zařadit i nějaké ty slané sendviče, ale žaludek s mixem gelů a tyčinek powerbike problém moc neměl, až na lehčí větry v druhé půlce běhu teda...:-) ale žádné výlety do lesa potřeba nebyly. Tělesnou slabost jsem taky v závěru necítil, prostě se mi motala hlava. I když pravda, párkrát jsem dřív na delším tréninku (ať už kolo nebo běh) hlaďák dostal a motání hlavy v příznacích taky figurovalo, takže těžko říct něco jednoznačnýho. Když ale vezme energetický výdej, který vychází 5000 až 5500 kCal, tak příjmy při závodě byly rozhodně nižší, když sečtu všechny ty gely, tyčky, banány a myslím že i nějaké tatranky, nebo musli tyčky, tak se stěží dostanu někam na 2000kCal, spíš lehce pod. Jenže jde vůbec při závodě zkonzumovat nějak zásadně víc? A tuků mám zatím v zásobě pořád relativně dost...:-)

Pití jsem nechal schválně nakonec. V reportu jsem totiž zapoměl zmínit jednu asi dost zásadní informaci. V sanitce mi totiž při převozu naměřili tlak 80/50. Docela úctyhodná hodnota, ta to že jsem byl právě po závodě. Po vykapání + litru infuze (roztok NaCl + fyziologický roztok) to bylo lepší, asi 100/70 a po ještě dalši 500ml infuzi (roztok s glukozou), už tam byly hodnoty 120/80 se kterýma mě propustili. Takže je tu bubák jménem dehydratace. Řadím se bohužel mezi lidi, kteří se hodně potí, je to dobře pozorovatelné a porovnatelné zejména při indoor aktivitách typu spinning. Vetšinou se po hodině pode mnou nachází pěkná louže a standardně za hodinu vypiju 1,5l. Takže pokud se při závodě doporučuje každou čtvrthodinu vypít mezi 150-250ml tekutin, platí pro mne spíše ta horní hranice. Tzn. hodinový příjem 1l, celkem 5,5l. Pokusil jsem se sečíst moje příjmy tekutin, těsně před závodem jsem postupně vypil litr vody, dost jsem ale chodil na záchod a musel jsem i po prvním kole kola. Na kole to bylo 2x 700ml bidony, tedy 1,4l. Při běhu je to horší odhadnout, na každý občerstvovačce min. 1 kelímek (ten má ale tak 1 decku) a ke konci jsem přidával ještě kolu. Na běhu jsem ale nevypil víc jak 1,3l a to trochu přidávám. V depu sem si vždy trochu loknul, tak 0,3l. Celkem tedy příjmy jsou 4l. Rozdíl tedy dělá -1,5l, spíš ještě trochu víc. Určitě minimálně na kole šlo přidat aspoň litr a na běhu taky něco. Jenže já v prvním kole kola nepil skoro vůbec, chtělo se mi hrozně na záchod...:-)

Nechci to tu teď uplně zbagatelizovat, jistě tu hraje roli kombinace více faktorů, ale neni zajímavý, že 3 pullitrové infuze, tedy 1,5l srovnaly muj krevní tlak k normálu a ja byl schopný zase vstát? Měl sem sice křeče jako blázen ale ty začly až po té co mi lidi zvedli nohy abych neomdlel uplně, čímž se nohy uplně odkrvily, přestaly být zásobovány potřebnými látkami a to těsně po několikahodinovém výkonu nemohlo dopadnout jinak. Křeče jsem jinak při závodě neměl ani náznakem. A to jsem je čekal.

Dehydratace způsobuje zahuštění krve což nejen že nadměrně zatěžuje srdce a orgány, které se starají o odvod odpadních látek, ale přímým důsledkem je také nízký krevní tlak a obtíže s tím spojené. Motání hlavy, v horších případech ztráta vědomí...

Hodně zajímavá je reakce uživatele Ross Tucker v tomto threadu:
http://www.letsrun.com/forum/flat_read.php?thread=2164134

Když to trochu zkrátim, při sportovní zátěži se děje to, že srdce pumpuje krev do svalů a ty jí při intenzivním pohybu "pumpují" zase zpátky. Tím se krevní tlak udržuje v normálu. Když pak ale člověk zastaví, srdce a svaly si přestanou navzájem "přetlačovat" krev a tlak může i skokově spadnout a s tím mohou velice rychle přijít o následné obtíže. Jakákoliv podobnost se mnou asi nebude úplně čistě náhodná. Autor příspěvku tam ale dál rozebírá, že nízký tlak a dehydratace nemusí nutně znamenat nízký tlak, vrcholoví sportovci prý běžně při závodech vypotí víc než za závod přijmou, protože jejich tělo je lépe natrénované na zvládání tepla při závodě a že toto se dá trénovat. No jenže já rozhodně nejsem vrcholový sportovec, a ani nikdy neaspiruju být, a 1,5l mi v krevním systému prokazatelně k nějakému rozumnému fungování rozhodně chybělo.

Já si poučení pro příští závod beru jadné, na kole každou hodinu vypít aspoň litr, a na běhu si brát kelímky na pití radši dva. Trochu taky ještě přidat s jídlem. A hned po proběhnutí cílem se vrhnout na občerstvovačku. No a samozřejmě víc natrénovat...:-))

Omlouvám se lidem víc zasvěceným než sem já, nejedná se vůbec o nějaký chytrý elaborát (i když to tak vypadá), jen mé dojmy a myšlenky ke kterým jsem došel v průběhu měsíce po závodě při snaze přijít celé věci trochu na kloub.

Tak tímto dělám definitivní tečku za mým prvním půlironmanem, teď už nezbývá než to začít sekat jak Baťa cvičky, že? :-)

Zajímavé zdroje:
http://www.sportsscientists.com
http://www.ehow.com/articles_2158-triathlon.html
http://www.etriatlon.cz/odborne_clanky/vyziva_pitny_rezim.html

Published with Blogger-droid v1.5.9

Neopren...

Protože se v tréninku teď nehorázně flákám, aspoň se pochlubím novým přírůstkem do mé triatlonové výbavy...

Neopren jsem původně plánoval pořizovat až na jaře. V příštím roce bych chtěl dát 2-3 půlky což znamená objevit se i na Czechmanu a přecejen bych nechtěl v červnu riskovat, že bude zima a já bych zmrznul. Navíc trochu rychlosti navíc se samozřejmě hodí...:-)

Jenže jsem se nachomejtnul k jednomu inzerátu v mailu, který mi přeposlal Martin (borec se kterým jezdím na kole). Předmětem byl střední model značky Ironman Wetsuits Instinct a docela pěkná kombinéza téže značky. Firma podle všeho zkrachovala, ale neopren v záruce stejně již nebyl, navíc bych ji asi musel uplatňovat v cizině, tak jsem se tento fakt rozhodl ignorovat. Majitel (podle jeho slov) neopren nikdy nepoužil, pořídil si jej v zahraničí s tím že plánoval zkusit polovičního ironmana, ale na realizaci to prý v brzké době nevypadá. Nabízená cena byla moc pěkná, velikost seděla, takže jestli je opravdu nepoužívanej, byla by to supr koupě.

Tak sem si jej vyrazil vyzkoušet. Teda soukání s mojí (ne)šikovností dovnitř uplně jednoduché nebylo, ale nakonec se podařilo. Vyzkoušel jsem se různě hýbat, kraulové pohyby rukou, předklon, záklon a nikde jsem necítil žádné výrazné omezení. A protože neoprén opravdu nejevil známky používání bylo rozhodnuto. Svlečení neoprénu bylo až překvapivě jednoduché, nejdřív ruce, pak do pasu, pak po kolena, pak střídavě nohy ven, a bylo hotovo. Odhadem napoprvé tak za 15-20 sekund. Je vidět že to má výrobce vymakané. Už se těšim na příští závod, kde to zase zpackám, na depa jsem fakt "expert".

K té rychlosti navíc. Jsem vždy opatrnej pokud jde zázračná tvrzení že některá část výbavy nějak zásadně zvedne výkon, jak se nám často snaží namluvit výrobci. Na druhou stranu musim přiznat, že poměrně skeptickej jsem byl už při pořizování Tarmacu, a tam jsem se docela divil co hodně dobré kolo dokáže. Trochu jsem hledal na internetu a našel tento test. Recenzent plaval v různých intenzitách střídavě v neoprenu a střídavě bez různé úseky s různou intenzitou a měřil rozdíly v časech. Výsledkem je opravdu 10-15% zrychlení při použití neoprenu. Ale rozdíly mezi značkovými a neznačkovými neopreny jsou už pak minimální. Tak už se ale bude zase lišit komfort a odolnost materiálu, to už netestoval. Ještě jedna starší recenze je tady.

Protože kombinéza byla spolu s neoprénem už jen za příplatek několika stovek, vzal jsem jí taky i když ji teď nutně nepotřebuju. Vypadá ale fakt hezky, posuďte sami...:-)

Doma jsme ještě v obojím zapózovali s Teodorikem...:-)

Tak teď už jen pořádně potrénovat plavání, ne jako letos kdy sem s k pořádnějšímu plaveckému tréninku dokopal až v červenci...

Doksyman 2010 (1,9/90/21,1) - Až do dna...

Propozice závodu:
http://www.ironman.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=72&Itemid=83
Výsledky:
http://www.sportis.cz/csv.php?id=1040&co=vysledky&csv=2992

Tento závod byl vrcholem mojí první triatlonové sezony, a také můj první dlouhý triatlon, takže silné zážitky daly celkem očekávat. Na druhou stranu někdy platí, že čeho je moc, toho je až příliš. Ale popořadě, sorry, je to dost dlouhý...

Závod byl naplánován jako zakončení kratičké dovolené, kterou jsme s rodinkou trávili v jednom pěkném apartmánu v Jestřebí, kousek od Máchova jezera. Počasí bylo dost mizerné, Liberecký kraj se stále zotavoval z nedávných povodní, a předpovědi taky stály za starou belu. Po letošním Krakatitu mě ale nějaké výstřelky počasí rozhodně nemohly rozházet, takže na únikové manévry vůbec nedošlo. Jak by to asi taky vypadalo, když všude vytrubuju že bude Doksyman vrcholem mojí 1. triatlonové sezony a pak bych se neukázal.

V neděli ráno jsem se po sedmé vybatolil, sbalil všechny věci a vyrazil do kempu Borný. Přijel jsem dost brzo, bez fronty vyfasoval číslo 69, chip a opravdu krásné triko a šel připravit věci do depa. Tam jsem z fotek poznal Advida a hned sem se k němu s kolem přifařil, abych ho mohl obrat o nějaké zkušenosti. Tímto mu díky za cenné rady. Tipovali jsme kdy bude pršet, ale jak se později ukázalo, byli jsme oba vedle. Na vodu jsem nějak zapoměl, takže si jí v rámci rozklusání doběhnu ještě koupit na vrátnici (jinde nebylo otevřeno). Několikrát zajdu ještě na záchod, při poslední návštěvě tam najdeme na zemi ležet kluka, který s sebou švihnul protože se mu zamotala hlava. Dobrý začátek, vypadal ale že to rozchodí, tak jsem si šel po svých a šel se trochu rozplavat.

Voda ani ne moc studená, což je pro mě dost důležitý, neopren budu pořizovat až na příští sezonu. Takže jen kombinéza. Docela foukalo, takže se daly očekávat vlnky, ale z pláže to nevypadalo nijak hrozně. Ale to už se všichni začali řadit, postavil jsem se doleva dozadu, ať moje křižování nikomu nepřekáží. Předstartovní nervozita trochu opadla a už jsem jen čekal na start. Z plavání jsem měl trochu vítr, přecejen jsem "kachličkář" a ta zadní bojka (plaval se jen 1 okruh) byla pořádně daleko.

Po odstartování sem se v klidu šoural do vody, nandal brejle, zatímco všichni předemnou se pohybovali takovým tím hybridním motýlkem s odrazy ze dna. Lehkým klusem se šinu za nimi, mělčina byla docela dost daleko, ale pak už mám vodu nad pás a přejdu na kraul. Postartovní mela se mě nějak netýkala, hned po startu sem se vydal do levé části pole (plavalo se na pravou ruku). Po odplavání od břehu se poprvé potkávám s vlnkami, ale zatím to jde. Párkrát si sice loknu, ale pak se to srovná, a už to jde líp. První bojku vezmu pěkně zeširoka, takže zase žádná mlátička, které jsem se bál, a pak se pokračuje na tu šeredně vzdálenou zadní bojku, která je ale směrem přímo na kopec, takže orientace perfektní, ani se nemusí moc vyndavat hlava, aby to člověk viděl. Tak si plavu, moc to nehrotím, a přesto se mi daří pomalu ale jistě předbíhat, zejména prsaře, ale i kraulisty a to i ty v neoprenu, což mě těší. Zadní bojka se přibližuje ale hrozně pomalu. No jo, v bazénu ty 2 kiláky nevypadaj tak hrozně. Vlny jsou už na muj vkus docela parádní, ale zatím plaveme po větru, tak se to dá. Konečně otáčímě u zadní bojky, paráda, půlka je za mnou, ale zase začíná občasné lokání. Proti vlnám to fakt není nic moc, a zase mi chvili trvá, než srovnám nádechy tak abych se nadechnul spíš vzduchu než vody. Nebudu to protahovat, druhá půlka už proběhne bez dalších překvapení, tahám to hlavně rukama a nohama to jen tak šolíchám, mineme bojku na půli cesty a najednou je tu konec. Poskakuju z vody a kouknu na stopky, kde se zrovna otáčí 40min., takže docela dobrý. Čas plavání za 40:20, tedy 80. místo, to je lehce za půlkou, co víc si přát. Údaje o tepovce ve vodě Šuunto neumí.

Doběhnu do depa a začnu klasicky zmatkovat, i když jsem si to při plavání několikrát probíral v hlavě. Nejdřív nevím čím začít, pak si na sebe ale začnu rvát dres, což přes mokrou kombinézu samozřejmě moc nejde. Pak začnu na levou nohu rolovat vabronožku, ale zjistím že je na pravou nohu, tak jí zase sundavám, a znova. Mezitím doběhl z vody Advid, profesionálně profrčel depem a už je fuč. No to je teda pěkný. Za chvilku jsem ale hotovej taky, naláduju ještě do dresu gely, tyčky powerbike, pumpičku a magneslife, což mi všechno z dresu vypadlo, když jsem ho navlíkal. Vycucnu Endurogel, zapiju zbytkem vody, drapnu kolo, plácnu na sebe helmu a hurá ven z depa. Trvalo přes 4 minuty, drsný.

Výjezd z depa je po takový dost blbý cestě, takže jedu hodně pomalu, abych tam sebou někde neseknul. Chvíli mi nechce naskočit tepovka a road bike pod ale pak se chytnou. Už jsme ale na silnici, a to pěkně parádní silnici, tak zalehnu pořádně do hrazdy, jako bych nevěděl že v ní budu viset ještě 3 hodiny a pomalu to rozjíždím. Za chvilku předjedu Advida, který to asi rozjíží ještě opatrněji, což mě trochu varuje ať se hlídám a na kole se neuvařím. Jede se mi parádně, kolo hezky sviští a já dost předjíždím. První otočka, Advid těsně za mnou, furt se snažim krotit a jedu na pohodu. Začínám ale cítit že budu potřebovat na malou, rozhodnu se to ale vydržet dokud to pujde. Trať cyklistiky má jedinou vadu na kráse a tou je asi kilometrová část s dost špatnym asfaltem, a samou dírou. Tam radši chodim ze sedla. Druhá otočka, a jedem zpátky. Kontroluju tepy, drží se kolem 145, což by mělo být OK. V jednom kopečku kouknu na svuj stín který vypadá fakt divně a zjistim že mám helmu obráceně. No paráda, už jsem zase za vola a nikdo mě ani neupozorní. Zpomalim, aerodynamický problém vyřeším a frčim dál, hned to jede líp...:-) Přetlak v močáku už mi ale brání v komfortním položení do hrazdy, takže zatímco na poslední otočce prvního kole všichni hecují, "Jeď, jeď!!!" já k překvapení všech sjíždím ke krajnici a začnu lovit. Prohrabat se úspěšně skrz dres a kombinézu a ulevit přetlaku chce pořádný předklon, takže závodníkům, které jsem předjel a fanouškům dávám šanci shlédnout něco pořádně zábavného. Někdy se musím naučit jak to dělaj cyklisti. První kolo je za mnou, odmáčknu čas 57:30, průměrná rychlost 33,42km/h, kadence 81, na průměrných tepech 145, to je solidní. Odmačkávám ho ale pozdě takže moje první "kolo" má 32,12km

Na občerstvovačce vezmu 2 půlky banánů a jedu dál. Mám dvě 700ml flašky, s ionťákem, na který jsem ještě moc nešáhnul, tak to hned napravuju. Dobaštim banány a protože se cejtim fajn, malinko přidám. Jde to dobře tak neni důvod to přehodnotit, tepy se furt motaj mezi 140/150. Před 2 otočkou 2. kola ještě zbaštím tyčku powerbike ale při zandavání obalu zpátky do dresu (nerad odhazuju binec do lesa) mi vypadne pumpička. Místo abych se okamžitě otočil, tak chvíli přemejšlim, co budu dělat, ale pak se pro ní přecejen vrátim. Leží dost blbě uprostřed a taky bych jí mohl ještě potřebovat. Další blbá ztráta, škoda. Za chvíli ještě cucnu endurogel a taky si dám magneslife, jsem přecejen za půlkou cyklistické části a nohy už o sobě dávají vědět. Končím druhé kolo, odmáčknu čas 52:01, průměrná rychlost 34,81km/h, na průměrných tepech 146, to je moc hezký. Průměrná kadence je 85, mé druhé kolo měří 30,16km.

Poslední kolo už to nehrotím, mírně zvolním, nožky už jsou cejtit. Před druhou otočkou dám další tyčku powerbike, ale jak jí chroustám, nějak to chroupe. První co mě napadne je že v tom mají nějaký kámen, tak celé sousto vyplivnu do lesa. Jenže v puse něco chybí. Tak zapátrám jazykem, no paráda, právě jsem odflusnul do lesa inlayovej můstek asi za 10 tisíc. Dostanu pěkněj vztek a špalu dál. Po chvíli mi dochází, že jsem to vlastně mohl celý šoupnout do dresu a zubař by mi to pak zas přilepil, jenže teď už jsem pěknějch pár set metrů dál, to neni šance že bych našel. No jo, odkrvený hlavě to moc nepálí. Poněkud vzteklej ale i trochu nepochopitelně pobavenej, co by se tak ještě mohlo dneska podělat, jedu dál. Jo to kdybych vědel co mě ještě čeká, asi bych poslal kolo taky do lesa a radši se šel vrhnout na čtyři a hledat vyplivnutej cucek. Vycucnu Endurogel, zapiju zbytkem vody a dokončuju poslední kolo, to moje má už jen 27,73km, odmáčknu čas 51:04, průměrná rychlost 32,63km/h, na průměrných tepech 147, kadence 82.

Celkově je kolo s depem za 2:49:51, z toho depo kolem 4 minut, patálie se zubním můstkem, odskočením na malou, spadlou pumpičkou a otočenou helmou asi možná nějakou minutku dvě taky zabraly. S kolem jsem hodně moc spokojenej, s průměrnou rychlostí téměř 33km/h jsem nepočítal. Neměl jsem pocit že bylo přepálený, průměrný tepy by byly vejš než na 146.

Druhé depo už je trochu lepší, má tak necelé 2 minuty. Vybíhám dostanu první barevnou gumičku na ruku a hned vemu zavděk 2 houbičkám a pořádě se schladím. Napiju se vody a vybíhám. Běží to celkem solidně, 5:00-5:10min/km, je ale dost teplo, tak na další občerstvovačce beru dvě vody, jednu do sebe a jednu na sebe a po asfaltce běžim do táhlého stoupání, rychlost jde samozřejmě dolu a tepy nahoru. Je to naštěstí ve stínu. Za chvíli jsem nahoře a těšim se na to že až do k depu se běží lehce s kopce. Na běhu jsou 3 občerstvovačky což je paráda! První kolo běhu dávám za 37:43, průmerná rychlost 5:32km/min, na tepech 156.

Druhé kolo jsem běžel trochu lehčeji, aby mi do závěru zbyly nějaký síly. Ale teplo (a dusno) začínalo bejt docela nepříjemný, tak sem si zas tak moc neodpočinul. Za kopcem dávám gel a magneslife a zapíjím to ze dvou kelímků vody. Druhý kolo běhu dávám za 39:23, průměrná rychlost 5:42km/min, prům. tepy 159.

Do třetího kola vybíhám s tim že je šance udržet to pod 5:30, což je uplně neskutečný, plán byl dostat se pod 6hod. Tak se nechávám vyhecovat a zase trochu přidávám. V kopci už ale začínám polykat andělíčky a musím tam vložit chodeckou vložku. Zas se rozběhnu, ale moc to nejde. Na poslední občerstvovačce do sebe ještě kopnu kelímek vody a dobelhám se do cíle. Začíná na mě padat pěkná únava. Poslední kolo běhu dávám za 38:27, průmerná rychlost 5:29km/min, prům. tepy 163.

Celkový čas je 5:25:37, jsem 59./149. absolutně, 36./82. v kat M30-39. Pro mne je to údaj z říše snů, nebo alespoň hodně divokých představ.
Záznam ze sporttesteru: http://www.movescount.com/moves/move367640

V cíli si vydechnu, radost z nádherného času si ale moc neužívám, jsem tak nějak apatickej. Trochu se mi motá hlava, tak si musím sednout na nějaký zábradlí. Je to horší a horší, tak se snažím se upozornit lidi okolo, že sebou brzo asi seknu. Lehnu si na zem, ale to už je okolo mě několik lidí, zvedají mi nohy a někdo volá záchranku. Jazyk mám dřevěnej, nemůžu mluvit a začínám trochu sípat. Jsem ale naštěstí při sobě. Jazyk si radši držim aby mi nezapad a čekáme na sanitku. Snažim se hodně dejchat, stehna a lejtka jsou ve křeči, nemůžu s nima pohnout. Prostě nic moc, ale už se to dál nezhoršuje. Lidi na mě furt mluví, ale z jejich výrazu chápu že vůbec nevypadám dobře. Pak už je tu sanitka, doktor mě na chvíli posadí, nohy v křeči ale pekelně bolí. Nakonec se to podaří, jenže za chvíli se začínám zase motat a musím si lehnout. Dají mě na lůžko a najednou sem v sanitce a dostanu infúzi, 0.9% roztok NaCl. Doktor mi oznamuje že jedem do nemocnice, tak se snažim ještě narychlo zorganizovat uschování věcí z depa. Jeden z organizátorů mi ještě přinese tašku kde mám doklady a mobil a můžem jet. Ze sanitky volám ženušce, která je v Jestřebí, očekávám výbuch, ale bere to v pohodě. Sestra v sanitce si ze mě dělá srandu, že mám nějak až moc hodnou ženu, že ona by mě pořádně seřvala. Nakonec jsem v nemocnici, dostanu ještě fyziologický roztok a pak 10% glukozu, magnesium a 2 tabletky asi paralenu, na teplotu. Po dvou hodinách křeče odejdou uplně a jsem propuštěn. Zvláštní, nohy trochu utahaný ale jináč sem uplně v pohodě. Beru si taxíka zpátky do kempu, posbírám věci a kolo z úschovny surfů a odjíždím.

Teda myslím že na jeden den se toho událo trochu až moc. Přemejšlim ještě teď kde jsem udělal chybu. Endurogely jsem dal celkem 4, na začátku, pak po plavání, pak na půlce kola, pak na konci kola, pak za půlkou běhu. K tomu na kole 2 tyčky powerbike. 2x Magneslife, jeden v půlce kola, jeden v půlce běhu. Na kole jsem vypil litr a půl vlastního ionťáku, kterej mám vyzkoušenej a snědl asi 3 celé banány. Na běhu jsem na každé 2. občerstvovačce vypil kelímek koly a na každé občerstvovačce vypil kelímek vody. Den před závodem a ráno před závodem jsem spolkl 2 kapsle anticrampů, a za 3 dny před závodem jsem vypil 2 Magnesie.

Uvítám každou radu, nebo komentář. Na něco jsem zapoměl, nebo jsem tělo prostě "přetáhnul" a díky všem těm gelům atd. jsem se cítil moc dlouho v pohodě a pak to přišlo rychle...?

Každopádně na svůj prvni 1/2 ironman asi nikdy nezapomenu, ale do celýho se určitě nepustím dokud neodjedu znova 2 půlky bez kolapsu, klidně s horším časem, protože ten závěr za cílovou branou nebyl nic moc.

Nějaký fotky (možná tu ještě něco přibude)...

plavání před a po...

kolo, vlevo jsem ještě za blba, totální amatér, vpravo už je to trochu zamaskovaný...:-)

běh, jsem vzadu, někdo mě pak varoval že za polosvlečenej dres mě můžou diskvalifikovat, tak jsem ho pak zas nandal...